Německo-polský dokument Domino Effect sbírá od loňského roku na prestižních světových festivalech jednu cenu za druhou. Formálně propracovaný snímek o milostném vztahu mezi abcházským ministrem sportu Rafaelem Amparem a jeho ruskou novomanželkou Natašou se odehrává na pozadí Mistrovství světa v dominu probíhající v kulisách zdevastované Abcházie, v níž navzdory ruským slibům nefunguje téměř nic. Oceňovaný polský režisér Piotr Rosolowski a dokumentaristka Elwira Niewiera strávili s filmem přes tři roky práce a jeho základ položili během účasti na sérii workshopů Ex Oriente Film, jejichž další ročník začíná už v červenci v chorvatské Rijece.
Dramatická novodobá historie malé země omývané z jižní části Černým mořem se začala psát v roce 1990, kdy abcházská vláda vyhlásila Abcházskou SSR a tím se v rámci SSSR odtrhla od Gruzie. O rok později vznikla rozpadem SSSR samostatná Gruzínská republika a Abcházie, která se odmítla stát pouhým regionem v rámci Gruzie, vyhlásila 23. července 1992 nezávislost. Na čtvrt milionu Gruzínců bylo vyhnáno ze svých domovů a třicet tisíc z nich svými bývalými abcházskými sousedy povražděno.
„Pro nás to všechno začalo v roce 2008, krátce po válce mezi Ruskem a Gruzií, kdy Rusko bylo jedinou zemí uznávající abcházskou nezávislost. Četla jsem si o tom hodně v novinách a říkala si, jaké to asi musí být žít v zemi, kterou svět zcela ignoruje. V jedné reportáži jsem se pak dočetla, že Abcházie by mohla být rájem, ale je zde bohužel více minových polí než obyvatel. Tato věta se stala pro mě hlavním motorem, na jehož základě jsme se o pár měsíců později rozhodli k první cestě do Abcházie,“ vzpomíná dnes Elwira Niewiera na počátek celého projektu. „Abcházie není na žádné mapě a jen málo lidí zná tuto nádhernou, ale zakletou zemi. Rozhodli jsme se, že se chceme pokusit porozumět jejím paradoxům a tragédiím skrytým za absurditou tohoto místa a natočit zde film,“ dodává Piotr Rosolowski. Oba tvůrci se vypravili do Abcházie celkem sedmkrát a zpočátku vůbec neměli jasno, jakým způsobem situaci v této zemi divákům přiblížit. A právě zde sehrál svou roli první z workshopů Ex Oriente Film.
Komplikované manželství paralelou k napjatému vztahu Abcházie a Ruska
I když se tvůrci s hlavní postavou svého filmu Rafaelem setkali již při své první cestě do Abcházie, trvalo téměř rok, než potkali i jeho novou ženu Natašu a rozhodli se, že právě jejich osudy budou hlavní náplní filmu. „Workshopů Ex Oriente Film jsme se účastnili ve velmi raném stádiu našeho projektu. Dodaly nám odvahu v nalezení správného úhlu pohledu a zároveň nám pomohly dostat se hlouběji do našeho tématu. Na začátku jsme ještě neměli ani hlavní postavy a až v průběhu našich dalších přípravných prací jsme se dostali k Rafaelovi s Natašou a soustředili celý film na jejich vztah,“ říká Piotr Rosolowski. Pro vykreslení napjatých vztahů mezi obyvateli Abcházie a sousedního Ruska, byla tato partnerská dvojice naprosto ideální. Nataša tak ve filmu reprezentuje Rusko, které po staletí ovládalo Abcházii po politické i kulturní stránce. „Zároveň jejich složitá osobní situace výstižně zrcadlila těžkou situaci celé země. Především ve vztahu ke svému největšímu sousedovi, protože nezávislost Abcházie v praxi znamená závislost na Rusku. Jak v ekonomické, tak ve vojenské oblasti. Dalo by se hovořit o jakési „vynucené lásce“, protože Rusko je jediným partnerem Abcházie. V dlouhodobé perspektivě se ale Abcházci obávají postupné ruské anexe. A Nataša se tak často stává terčem dopadů těchto obav,“ dodává Piotr Rosolowski a potvrzuje známou skutečnost, že většina Abcházců nemá Rusy příliš v lásce, Natašu nevyjímaje. Ve filmu je tento komplikovaný vztah mezi oběma zeměmi vidět i ve vztahu obou hlavních protagonistů, kdy Nataša vidí v Abcházii stále více nedostatků, kdežto Rafael je popírá a jejich vzájemné hádky se vyostřují. Tvůrci citlivě zaznamenávají, že mají svým způsobem pravdu oba a jejich komplikované manželství tak představuje výmluvnou paralelu k situaci v tomto neklidném regionu.
Nástrahy jednorozměrnosti dominového klání
Na první pohled může divákovi připadat, že hlavní obsahovou náplní filmu je záznam průběhu mezinárodního šampionátu ve hře domina, kterého se mimochodem zúčastnilo 220 „sportovců“ z 22 zemí světa. Navíc hlavním organizátorem akce je právě abcházský ministr sportu Rafael, který tím chce pozvednout hrdost svých spoluobčanů a ukázat se světu v příznivém světle. Záběry na to, jak se v hlavním městě Suchumi vylepují plakáty, umělci nacvičují národní tance a úředníci společně s policisty jednají o bezpečnostních opatřeních, mohou působit místy až úsměvně. „Během našich prvních cest jsme pozorně sledovali průběh příprav Mistrovství světa v dominu, které nám celkově připadaly trochu absurdní. Už jen skutečnost, že nějaká země investuje tolik víry a finančních prostředků doufajíce, že „lidé různých národností nás navštíví, budou nás chválit a zapamatují si tak existenci naší malé země“ nám přišla úsměvná. Pak nám ale došlo, že jde spíše o jejich naději v nový začátek a nechali jsme tak domino i v názvu filmu. Moc dobře jsme ale věděli, že pokud bychom se ve filmu zaměřili jen na průběh šampionátu, šlo by o velmi jednorozměrný pohled na tuto zemi ústící maximálně v množství humorných momentů. Spíše jsme se snažili zasvětit tento film různým problémům, obtížím a výzvám, kterým musí čelit tamní lidé,“ říká Elwira Niewiera.
Hledání správného způsobu, jak příběh vyprávět
Snímek Domino Effect byl vybrán do programu celé řady prestižních dokumentárních festivalů a na několika z nich byl i oceněn, např. na Visions du réel ve švýcarském Nyonu, na 54. ročníku Krakow Film Festival získal hned tři ocenění, cenu si odvezl i z festivalů v Kosovu a Jerevanu a na DOK Leipzig získal Zlatou holubici za mimořádný německý dokument. Dlouhá cesta k festivalovým oceněním ale začala na workshopech Ex Oriente Film. „Tyto workshopy byly pro nás velmi důležité pro formování prvních kroků při přípravě filmu. Mohli jsme naše nápady konzultovat s tutory a dalšími účastníky akce a posléze se posunout k finálnímu konceptu našeho snímku. Byl to dlouhý proces a více než rok nám trvalo, než jsme přišli na ten správný způsob, jak příběh vyprávět,“ vzpomíná oceňovaný polský tvůrce Piotr Rosolowski. Svůj talent prokázal už během práce kameramana na dokumentu Králík po berlínsku, který získal řadu ocenění, včetně hlavní ceny na festivalu Hot Docs a nominace na Oscara. Je také spolurežisérem vynikajícího snímku The Art Of Disappearing, originálním způsobem přibližujícím Polsko v 80. letech očima haitského kněze voodoo. „Během let jsme si při natáčení filmu Domino Effect našli způsob práce, při němž jsme si byli dobře vědomi vzájemných silných i slabých míst a snažili se neztrácet čas zbytečnými hádkami. Což samozřejmě neznamená, že bychom se vždy shodli, často jsme se o některých zásadních obsahových věcech dlouze a vášnivě dohadovali,“ doplňuje Elwira Niewiera způsob práce režisérského dua, která vyústila v navýsost autorský a zaslouženě oceňovaný dokument.