V rámci Večera s českým dokumentem proběhne předpremiéra celovečerního filmu Máma z basy. Časosběrný dokument mapuje fenomén mateřství ve vězeňských podmínkách. Využily jsme příležitosti a zeptaly se režisérky Veroniky Jonášové na detaily z natáčení pokračování jejího předchozího filmu S mámou v base.
„Díky mateřství lepším člověkem“, tak zní motto vašeho dokumentu. Kdybyste na to neměla pohlížet jako na motto, ale fakt, podepsala byste se pod něj? Jsou hlavní postavy vašeho snímku díky společnému pobytu s dětmi ve vězení lepším člověkem?
Jsem přesvědčená o tom, že mateřská láska je jeden z nejsilnějších citů, který může žena zažít. A věřím, že je to obrovská motivace k tomu změnit život. Jedna z našich postav Adriana byla těžce závislá několik let na tvrdých drogách, většina narkomanů se z toho už v této fázi nikdy nedostane. Ona přestala v podstatě ze dne na den jen kvůli dětem. V dokumentu říká tuto větu: „Pokud člověka nezmění děti, tak už ho nezmění nic.“ A pod to bych se podepsala. Společné vězení pro matky s dětmi má obrovský význam hlavně v tom, že nedojde ke zpřetrhání vazeb mezi mámou a dítětem. Všem mým postavám tenhle pobyt změnil život k lepšímu. I Báře, která to bohužel nezvládla a skončila nakonec znovu za mřížemi. Je to projekt, který má výsledky – třeba nejnižší recidivu trestných činů v rámci českého vězeňství.
V čem je podle vás snímek nejsilnější – kde Vy vidíte jeho význam a místo mezi současnými českými dokumenty?
Film je unikátní v tom, že jsme jediní v celoevropském kontextu, kdo na takovém vězeňském oddělení natáčel dokument. Nikdo nikdy taky nezkoumal, jaký vliv má pobyt ve vězení na děti v jejich dalším životě. Síla dokumentu podle mě spočívá v tom, že jsme se snažili k němu přistupovat poctivě a co nejvěrněji zachytit příběhy lidí, které jsem sledovala dlouhou dobu. Postavy jsem nemanipulovala, ani divákovi nepodsouvám žádný názor. Za úspěch považuju to, že se nám podařilo získat důvěru postav a že zapomněly na kameru, takže jí nakonec skoro nevnímaly.
Ztotožňujete se s tím, že pobyt dětí s matkami v zařízení typu Světlé nad Sázavou je prospěšný i pro děti samotné? Na toto téma jistě existuje řada studií i odborných pohledů. Co si o tom ale myslí režisérka, která byla matkám a dětem po dlouhou dobu během časosběrného natáčení tak blízko?
Je to pro děti jednoznačně prospěšné být s mámou. Ty děti se tam mají dobře. Představte si už jen fakt, že jedinou náplní matek, je právě celodenně pečovat o děti a věnovat se jim. Věřím, že se tu mají mnohé děti líp než na svobodě. Zaujalo mě, že některé ženy se teprve tady naučily dětem se pořádně věnovat a rozvíjet je. Nikdy nezapomenu na matku, která se mi svěřila, že až ve vězení se naučila hrát si s dítětem a číst mu. S ní samotnou si rodiče v dětství nehráli a neznala to. Oddělení je určené pro malinké děti do 3 let věku, kdy nevnímají, že nejsou doma, ale vnímají jen přítomnost matky. Je to stokrát lepší než, aby děti vyrůstaly třeba v ústavu.
V roce 2014 byl odvysílán snímek S mámou v base. Jaká byla zpětná vazba od diváků a co navíc má divákům nabídnout volné pokračování Máma z basy? Případně měla jste záměr už od začátku vytvořit časosběrný dokument na pokračování?
Film S mámou v base je publicistický snímek a vznikal za úplně jiných podmínek. Používaly jsme s kameramankou Jarmilou Štukovou i jinou techniku. S mámou v base jsme natáčely rok a snímek měl 26 minut. Stříhala jsem ho 4 dny. S tímhle filmem jsem byla ve střižně skoro 3 měsíce a věřím, že divákům nabídneme jiný, filmovější zážitek. Na S mámou v base jsem měla hezké reakce a téma zaujalo i novináře. Byla jsem překvapená tím, kolik lidí ten film vidělo. Já sama jsem ale nebyla úplně spokojená s výsledkem. 26 minut je krátká stopáž a věřila jsem, že materiál má větší potenciál a že z toho můžeme udělat dokument do kina. V podstatě hned po skončení natáčení S mámou v base jsem holky na vlastní náklady sledovala dál, zároveň vyjednávala s producentem a pak čekala na grant. Kameramanka Jarmila film točila na vlastní techniku a dlouho zadarmo, jen díky tomu jsme mohly pokračovat.
Jak těžká je dramaturgie časosběrného dokumentu? S odstupem několika let, jak se proměnil Váš původní záměr s tímto tématem?
Dramaturgie je náročná věc. U dokumentu si můžete něco naplánovat a pak to nevyjde, protože se stane něco jiného. A mně v podstatě nevyšlo skoro nic podle původního plánu. Měla jsem ale štěstí na skvělý tým lidí. S dramaturgií nám v průběhu natáčení pomáhal Jan Gogola, ve střižně jsem to konzultovala i třeba s Helenou Třeštíkovou, což mě moc těšilo. Nejvíc mi pomohl Jakub Hejna, který se mnou skládal film ve střižně a kterého považuju za skvělého dramaturga.
Mohla byste trochu přiblížit váš pracovní tým? V jaké sestavě jste dokument začala natáčet a jak se v průběhu rozrostl?
Film jsme celou doby točily v úzkém týmu s Jarmilou Štukovou. Další kameramany jsem najímala jen výjimečně. Dlouho jsem si vše řešila sama včetně produkčních prací. Filmu se asi po roce ujala Nutprodukce a Pavla Janoušková Kubečková, která mě propojila se střihačem Jakubem Hejnou. Obecně na tým jsem u filmu měla velké štěstí. Jsem třeba moc ráda, že v České televizi vzniká s Ivanou Pauerovou v Tvůrčí producentské skupině Aleny Müllerové, kterou mám ráda lidsky a líbí se mi moc i její projekty. S produkcí nám velmi pomáhala Katka Šafaříková.
Časosběrné dokumenty si vždy připraví zajímavé osudy. Jste se všemi ženami stále v kontaktu a případně připravena vyrazit s kamerou zaznamenat posuny v jejich životech?
Jsme v kontaktu pořád. Jsem ráda, že jsem navázala kontakt i s Bárou, která dlouho odmítala natáčet a skončila znovu za mřížemi. S Bárou si píšu i dopisy, ostatní holky mám na FB, takže o sobě víme a píšeme si. Naposledy jsem natáčela teď v březnu dotáčky do filmu právě s Bárou. Jedna z našich postav porodí na podzim další dítě, což by se taky hodilo zaznamenat na kameru. Ale teď si od natáčení chci dát pauzu a ráda navážu až po nějakém delším odstupu. Do budoucna bych natáčení ráda obnovila, moc mě zajímá třeba další vývoj dětí, které znám opravdu od miminek. Záleží však na tom, zda budou naše postavy souhlasit a zda nás podpoří opět Státní fond kinematografie. Holky mi zatím slíbily, že do toho půjdou, tak uvidíme.
