Jedním z hlavních tutorů týdenního workshopu Ex Oriente Film 2014 v chorvatské Rijece bude renomovaný švédský dokumentarista a producent Magnus Gertten. Autor celé řady dokumentů oceněných na prestižních světových festivalech se už nemůže dočkat oboustranně inspirativních setkání s účastníky workshopu.
Na poli dokumentárního žánru pracujete již delší dobu zároveň jako režisér i producent. Doporučil byste mladým filmařům v Rijece tuto náročnou, ale jistě v lecčems výhodnou pozici, anebo je přínosnější soustředit se buď čistě na režii či na produkci?
V dokumentárním filmu jsem začal jako režisér a stále je to moje hlavní pracovní náplň. Když ale pracujete jako dokumentární filmař, musíte vědět, jak zvládnout některé producentské úkoly. U všech svých filmů jsem sice uveden také jako producent, pracuji ale společně s mým kolegou Lennartem Strömem, který se více zabývá rozpočtem a věcmi kolem různých žádostí. Mám rád kreativní část producentské práce, což pro mě znamená rozvíjení ústřední myšlenky, utváření finanční a distribuční strategie a obecně také prezentování projektu směrem ke sponzorům. Být zároveň režisérem i producentem je dost náročné a rozhodně to nedoporučuji.
V České republice máme v posledních osmi až deseti letech tak trochu dokumentární boom, v rámci něhož se už běžně promítají dokumentárním filmy v kinech a některé mají i slušnou návštěvnost, což bylo dříve nemyslitelné. Zažíváte něco podobného ve Švédsku?
Je skvělé slyšet o dokumentárním boomu v Čechách. My jsme měli ve Švédsku v uplynulých dvou letech pár větších dokumentů, které se promítali v kinech, jako např. Pátrání po Sugar Manovi anebo dokument Palme o švédském ministerském předsedovi, který byl v roce 1986 zavražděn, a oba měli velmi dobrou návštěvnost. V září bych měl mít dokončený nový celovečerní hudební dokument a vypadá to, že by měl mít širokou kinodistribuci nejen ve Švédsku, ale i v Norsku. Takže si držím palce, ať je na film v kinech pořádný nával!
Pracujete také jako producent na mezinárodních koprodukcích. Pozorujete v posledních letech nějaké nové trendy v dokumentární tvorbě např. směrem k většímu zájmu filmařů o lidskoprávní témata?
Ano, bezpochyby vzniká velké množství dokumentů zaměřených na sociální změny a lidská práva. Aktivistické filmy mají velké publikum. Jinak jsme v rukou televizních společností, které mají tendenci vytvářet spoustu snímků, které se věnují aktuálním událostem. Stále je zde ale prostor pro nečekané snímky se zajímavými postavami založené na univerzálních a existenciálních příbězích.
Nemáte pocit, že řada dokumentaristů věnujících se lidskoprávním tématům často rezignuje na formální stránku filmu a její uměleckou hodnotu?
Je pravda, že někdy se aktivističtí dokumentaristé méně starají o způsob vyprávění a uměleckou stránku filmu. Jsou to filmy jen o těch dobrých a zlých. Na prvním místě je daná kauza. Skvělá věc na dokumentech je možnost vytvořit snímky o komplexnosti lidských bytostí a dotýkat se přitom existenciálních témat, která jste obvykle v televizi nikdy neviděli. Lidskoprávní filmy jsou velmi důležité, ale ty nejlepší mají vždy několik obsahových rovin a většinou také kreativní vizuální jazyk.
Jak vidíte z vašeho pohledu vývoj formální stránky v dokumentární tvorbě? Nepozorujete častější výskyt nějakých nových trendů v narativní struktuře nebo např. ve využívání nových médií?
Ohledně narativní struktury a způsobu vyprávění se toho v dokumentární tvorbě děje zjevně docela dost. Dobrým příkladem toho, jak vyprávět příběh jiným způsobem, je snímek Způsob zabíjení. Existuje také hromada hybridních dokumentů s hranými pasážemi. Všímám si i řady dokumentárních snímků propojených s transmediálními projekty, které filmu prodlouží život a vytvoří mu publikum také na internetu. Takhle nějak to nejspíše bude v budoucnu vypadat. Koukat se na filmy pouze v televizi nebo kině, to už pomalu mizí, i když pro některé větší projekty to stále ještě platí.
Jaký je váš názor na současnou situaci ohledně financování dokumentární tvorby ve Švédsku? Jde o dobrý příklad, kterými by se mohly inspirovat východoevropské země?
Systém financování dokumentů ve Švédsku je přijatelný. Máme „televizní peníze“ od švédské televize SVT, podporu od Švédského filmového institutu (což je velká část filmového rozpočtu) a pak regionální finance. Neměli bychom si stěžovat, i když soutěžení o peníze je nelítostné. Ale nestačí to, na své filmy stále potřebuji najít mezinárodního koproducenta. Především ve Skandinávii, často ale také v dalších evropských zemích. Sehnání mezinárodní koprodukce je důležité pro každého, nejen evropského filmaře. Když přijde na řadu financování dokumentu, je důležité začít tlačit na politiky na různých úrovních. Filmaři musí informovat politiky a ty, kteří o podobných věcech rozhodují, jak důležitá a významná je dokumentární tvorba.
Z jakého důvodu jste souhlasil s rolí jednoho z hlavních tutorů na prvním filmovém workshopu Ex Oriente Film a co očekáváte od schůzek s mladými dokumentaristy? Máte už za sebou nějakou podobnou zkušenost?
Moc rád se potkávám s filmaři, kteří jsou plní nových nápadů a velké energie. Právě tohle očekávám od červencového workshopu v Rijece. Rád se podělím o své zkušenosti a obvykle se na těchto setkáních i sám něco naučím. Jsem si jistý, že půjde o inspirativní zkušenost pro všechny z nás.