EX ORIENTE FILM

ČESKÝ DOKUMENT

Partyzánský boj proti zapomnění

17. 12. 2019

Autor: Martin Svoboda

Režisérka Vera Lacková a producent Jan Bodnár společně pracují na dokumentu Ako som sa stala partizánkou o romských odbojářích z období druhé světové války. Snímek, jehož cílem je bojovat proti zapomnění, bojuje s předsudky a stereotypy, kterým mnozí nevědomky propadají.

Není problém pracovat s tak osobním námětem?
Lacková:
Jde pro mě jistě o osobní téma, příběhy o pradědečkovi si v rodině vyprávíme celý můj život a babičce jsem dala slib, že jeho odkaz a odkaz všech Romů v odboji pomůžu udržet naživu. Protože minulý rok zemřela, cítím se obzvlášť motivovaná a odhodlaná snímek realizovat. Svým způsobem jde o mé poslání, ale to nepovažuju za autorskou nevýhodu, naopak věřím, že právě díky osobnímu napojení jsem schopná se plně soustředit a odvést tu nejlepší práci. Neříkám ale, že jsem se nechala pohltit emocemi a chci se dojímat nad svým předkem – krom něj se ostatně věnujeme čtyřem dalším příběhům.

Pro vás jde asi o méně osobní téma, pane Bodnáre.
Bodnár:
S Verou se známe docela dlouho a o tomto námětu jsme se spolu bavili vždy. O existenci romských partyzánů jsem se dozvěděl až od ní. Tím se to pro mě stalo osobním tématem. Chci teď přispět, aby se o tomhle kusu historie vědělo co nejvíc. Co se týče emocí, myslím, že Vera je na tu věc určitě napojena víc než já, na druhou stranu člověk s trochou empatie se těžko ubrání cítit účast, když to vše vyslechne. Náš film má zajistit právě to, aby události těchto příběhů nebyly zapomenuty a mohly být předány dál. Proto je naším podtitulem Filmový odboj proti zapomnění. Jde o celospolečenské téma evropského významu, což je pro mě atraktivní jako pro producenta, ale také čistě lidsky.

Nemám si to tedy představovat tak, že režisérka se soustředí na emocionální a autorskou stránku a producent si drží odstup a stojí nohama pevně na zemi? Jaký je mezi vámi tvůrčí vztah?
Lacková:
Je nutné poznamenat, že jsem sama spoluproducentkou, takže od této stránky filmu nejsem oddělená. Coby režisérce mi to zaručuje větší volnost a kontrolu nad svými rozhodnutími – a myslím, že Honzovi to vyhovuje. Pomáhá mi, abych se mohla plně vyjádřit.
Bodnár: Je to tak, celý projekt je nastavený tak, aby byla Vera v co nejpohodlnější pozici, a my ostatní se jí snažíme co nejvíc usnadnit práci. Vzpomenout si musíme ještě na dramaturga Honzu Gogolu a koproducentku Jarmilu Polákovou, kteří jsou rovněž přítomní od začátku a pomáhají nám volit správné cesty. Vůbec všichni členové našeho štábu pak mají své slovo ohledně toho, kam se ubírat, byť samozřejmě všichni respektujeme Veru jako režisérku a jednotící prvek.

A co další vlivy – vlivy institucí, které přispěly do rozpočtu a nárokují si tedy určitou kontrolu? Jak moc tato jednání film ovlivnila?
Bodnár:
Jistě, každá taková instituce nějakým způsobem vstupuje do procesu, takže tu máme Českou televizi a slovenskou televizi RTVS, fondy a tak dále. A každé takové jednání snímek trochu ovlivní. Řeší se například délka filmu, proto krom celovečerní kinoverze tvoříme 52 minut dlouhý sestřih pro televizi, a obsazení jednotlivých pozic a profesí.
Lacková: Tenhle proces ale nevnímám jako něco nutně negativního, každé jednání může odhalit nedostatky a pomoct dojít k lepšímu výsledku. Jinak ale nepracujeme pod cizí produkční společností. Původně to bylo v plánu, ale nakonec nám bylo doporučeno, abychom zkusili ten projekt realizovat sami – a zdá se, že se nám to daří.
Bodnár: Přesto je potřeba zmínit mnoho těch, co nám pomáhají, třeba společnost Film & Sociologie, která realizaci projektu výrazně pomohla.

V jakých jazycích film bude?
Lacková:
V romštině, češtině, angličtině a němčině, protože sama žiju ve Vídni a část filmu se natáčí ve Štýrském Hradci.
Bodnár: Od úplného začátku s námi spolupracuje ERSTE Foundation Roma Partnership. Účast rakouského partnera byla při komunikaci s různými institucemi zásadní a platí, že jakmile se najde jedna taková položka, další potenciální partneři se přemlouvají mnohem snáz.

Jakým způsobem vzniká televizní verze? Pojme totéž jako kinosestřih, nebo bude chybět nějaká dějová linka, nějaký motiv?
Lacková:
Chceme, aby pojala totéž, bude to velká výzva pro fázi střihu, na niž se chystáme za měsíc. Naštěstí máme dobrou střihačku Hanu Dvořáčkovou, jíž právě v Jihlavě premiérovaly dva filmy, Dunaj vědomí a Kiruna – překrásný nový svět

Jaké pitchingy už máte za sebou?
Bodnár:
Jako observeři jsme se v minulosti účastnili Ex Oriente Film a East Doc Platform. Vera byla v loňském roce vybrána s projektem na IDFAcademy, já jsem projekt prezentoval na festivalu goEast ve Wiesbadenu. Společně jsme se účastnili ACE TRAINING DAYS nebo prezentace Works In Progress na MFFK Febiofest. Zásadní pitching nás čeká na závěr letošního Ex Oriente Film, kde jsme mezi vybranými projekty.

GoEast je zajímavý tím, že hodně zdůrazňuje východoevropskou identitu projektů. Jakou s tím máte zkušenost?
Lacková:
Občas mám pocit, že různí sales agenti nebo zástupci zahraničních festivalů nepovažují naše téma za dostatečně mezinárodní, vnímají ho jako něco slovenského a českého. Přitom romští odbojáři byli aktivní všude, jedním z mých cílů je ostatně seznámit diváka s tím, že nešlo o žádnou výjimku, ale že Romové se účastnili boje proti nacismu všude v Evropě. Bohužel ještě dřív, než o tom přesvědčím diváky, o tom musím přesvědčovat návštěvníky pitchingů a různých fór. Tím jistější si ale jsem, že tu je velký společenský zájem, aby náš film vznikl. Podívejme se na vzestup ultrapravicových tendencí – proti nim se dá bojovat jen informovaností. Obraz Romů jako těch, co stojí mimo historii a nikdy se jí aktivně neúčastnili, jen hraje do karet rasismu, přitom je rozhodně nesprávný. Romové bojovali za přežití svých zemí po boku ostatních a zapomínání na to je problémem celé Evropy.
Bodnár: Rozdíl mezi střední a východní Evropou, západem a ještě víc Amerikou v obeznámenosti s historickými reáliemi je značný. Na Ex Oriente Film a East Doc Platform jsme se setkali ještě s relativním pochopením, ale když pustíme svůj teaser někomu ze Spojených státu, netuší nic o kontextu a má jen pár stereotypních předpokladů. Jak říká Vera, pozitivní na tom je, že si tak potvrzujeme potřebnost našeho filmu.

Ovlivní nějak tato zjištění podobu filmu co do dávkování informací a komunikace s divákem?
Bodnár:
Setkali jsme se například s tím, že některým lidem ze západu chybí v našem konceptu jasná dějová linka a konkrétní hrdina, jehož prostřednictvím by se daly ty neznámé příběhy prožívat. Naším záměrem je udělat spíš jakousi koláž, nemělo by jít o dobrodružný příběh nějakého jednoho hrdinného partyzána. Jak se s tím vypořádáme, se ukáže ve střižně.
Lacková: Určitě to je zvláštní zkušenost, protože se ukazuje, že něco, co my považujeme za samozřejmé, je jinde naprosto neznámá věc. Na jednu stranu jsou tato setkání inspirativní, na druhou si člověk musí dát pozor, aby nezapomněl svou původní vizi a nepoddal se prvoplánovým řešením.

Nemáte přesto ze své producentské pozice určitou potřebu sunout výsledek k tvaru, který bude úspěšný v distribuci?
Bodnár:
Je tu vždy otázka, nakolik ve své tvorbě kalkulovat ohledně cílového publika a uplatnitelnosti v distribuci. Už jen, že se setkáváme zde v Jihlavě, je znamení, že se tohohle procesu aktivně účastníme a chceme se sami zařadit mezi festivalovou nabídku. Na strategii usilovně pracujeme, setkáváme se s různými festivalovými zástupci a jde nám o to, aby byl náš film viděn. A myslíme vážně, když říkáme, že jde nejen o náš osobní úspěch, ale i rozšíření tohohle tématu a informací mezi co nejvíc lidí. Proto se snažíme premiéru směřovat na velký evropský festival. Jak říká Vera, musíme hodně rozmýšlet, jak se necháme ovlivnit, aniž by utrpěla integrita celku.

Vždy, když se objeví nějaký film věnující se nepříliš probírané skupině lidí, stává se ve festivalové nabídce jakýmsi univerzálním zástupcem celé téhle minority. Přijímáte tuto reprezentační roli, nebo byste radši, kdyby výklady diváků nepřesahovali explicitní děj?
Bodnár:
Už jen tím, že Vera je sama romského původu, snímek automaticky přesahuje svůj námět. Jistě se chceme stát součástí boje proti předsudkům a stereotypům a nejspíš by ani nemělo smysl se tomu bránit. Na druhou stranu ale za sebe nemám pocit, že jde o „romský film“, který by měl mluvit nějakým unikátním jazykem – jde o film o kolektivním zapomínání a o něčem, co se týká celé společnosti. Jde o film o tom, jak se lidé všech národností spojili v boji proti zlu, což je nadčasové téma.
Lacková: Byla bych nerada, kdyby vypadalo, že chci sama Romy nějak vyčlenit tím, že bych je chtěla prezentovat jako nějak lepší nebo hrdinnější než ostatní. Naopak usiluju o to, aby bylo jasné, že se cítíme být součástí společnosti, její problémy jsou naše problémy a my můžeme přispívat k řešení jako součást celku. To určitě přesahuje pouhý historický námět, takže určitě netrvám na explicitním výkladu. Naopak budu ráda, když se budou hledat paralely a přesahy do dneška, díky nimž se podaří najít spojitosti mezi generací našich předků a námi.

Vlastně jsme zatím nemluvili o tom, jak bude film vypadat.
Bodnár:
Pracujeme s archivy a snažíme se kontaktovat potomky partyzánů – žádný z nich dnes totiž už nežije. To vše pojí příběh Very, kde se mísí prvky detektivky, když Vera odkrývá minulost, s pohádkovým motivem, protože právě jako pohádku Vera vnímala během dětství historky o svém pradědečkovi.
Lacková: Možná to tedy můžete vnímat jako detektivní cestu od pohádky k faktům, ale to říkáme samozřejmě jen hodně zjednodušeně. Na mě jako protagonistku dostáváme hodně různých reakcí – pár lidí o mně pochybovalo kvůli mé moc umírněné povaze, ale zdá se mi, že jsem i je nakonec přesvědčila. Myslím, že právě moje přítomnost ve filmu dodává celému snímku lidskou rovinu a možná nějakou intimitu.
Bodnár: Stojí za zmínku, že projekt je rozsáhlejší, než se možná zdá, a výstupem nebude pouze film. Součástí příprav byl i rozsáhlý etnografický výzkum, který byl zužitkován během výstavy Rómovia v odboji, jež bude následně využita i ve filmu. Zásadní je, že se vernisáže zúčastnila i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, což nám pomohlo dostat toto téma do médií. Uvažujeme i o vydání knihy, která by měla podpořit uvedení filmu do kin.

zpět na články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace