CZ, FR, CH

Ve výrobě

Olympijský mezičas

Olympijské hry v antice se konaly pravidelně a na jednom místě, k uctění hlavního řeckého boha Jupitera, který v moderní perspektivě reprezentuje princip moudrého rozvoje. Starověká Olympiáda byla lokální záležitostí, ale vedle svých rituálních vrstev měla význam podtržení tohoto principu v nejrozvinutější společnosti tehdejší doby. V jisté chvíli byla spolu s pádem Řecké civiliziace zapomenuta a myšlenka na ni se začala vracet až po staletích, spolu s tím, kdy začalo narůstat sebeuvědomění současné Euro-Americké civilizace v přímé vazbě na antické dědictví.
Počátek moderní Olympiády leží opět v Řecku, kdy se ji podařilo po delším úsilí uspořádat v roce 1896 a to – narozdíl od antického předobrazu – na mezinárodním základě. Byl zde znovu přítomný i onen jupiterský prvek, protože tato událost předjímala rozvoj globalizace a globální hegemonii našeho typu civlizace. Současně zde byl ale o to silněji přítomen i jeho stín, který se více zpřítomnil i tím, že se Olympijské hry „daly do pohybu“ a samo jejich pořadatelství se stalo na mnoho let otázkou soutěžením v prestiži mezi národy.
Během svého trvání se Olympiáda projevuje stále víc a víc nejen rozvojem sportu, ale i specfického olympijského urbanismu a architektury a zanechává svoji trvalou stopu v tváři měst i krajiny. Haruna Honcoop se věnovala urbanismu a architektuře ve svém oceňovaném debutu Built To Last, tam šlo ale o oficiální monumenty bývalých komunistických režimů. Olympijský monumentalismus má svůj praktický rozměr a stavá se současně i mnohovrstevnatým nadčasovým symbolem.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace