Synopse
Tiucuovi (Istrate Danci) je čtyřicet pět, je malý a štíhlý. V rozporu se svou tělesnou konstitucí má ale úžasnou sílu a pracovní nasazení, jaké se málokdy vidí. Láska k hoře Pietroşul, kterou nedokáže vysvětlit ani on sám, ho 24 let udržela na místě meteorologa – každý měsíc tráví dva týdny na meteorologické stanici. Taková směna je tam normální, ale Tiucuovi se moc líbí místo i práce samotná. Blízký vztah mezi Tiucuem a horou se rozvinul téměř do vztahu milostného, ve kterém i ty nejrizikovější situace jsou součástí běžného života a pokusu hoře porozumět. Tiucuův domov se nachází někde mezi rodinou – manželkou a dvěma syny, Danim (14) a Cristim (18), kteří žijí v Borse – a meteorologickou stanicí. Pro hlavního aktéra tedy idea domova znamená neustálé přesuny mezi těmito dvěma místy. Na meteorologické stanici je každý zvyk velmi důležitý a nic se neopomíjí, takže rutina a každý drobný pohyb se stávají součástí skutečného rituálu. Káva se vychutnává venku za domem v poryvech ranního větru. Z tohoto místa je vidět na celé město, dokonce až na pohoří Maramureš. Někdy, když je úplné bezvětří, jsou slyšet zvony z kláštera dole v údolí a víte, že právě začala mše. Jindy se tlustá vrstva mraků prostírá z údolí až k vrcholu ledovcového karu. Dva psi, Lia a Boby, Tiucuovi strážci a přátelé, zalehnou u jeho nohou a nasávají vůni kávy. Každé období má své zvláštnosti, ale nejhorší je přežít zimu, nejenom kvůli chladu, ale hlavně kvůli nesjízdnosti cesty, která vede ke stanici. Cestu z Borsy na stanici absolvuje pěšky v závějích, zavazadla se vezou na saních tažených koňmi. Nahoře se zdá, jako by čas plynul jinak.
Fotogalerie
