Nesmrtelná milenka

Beethovenovy milostné dopisy neznámé ženě, osudové lásce, byly zveřejněny v roce 1840 v knize Biografie von Ludwig van Beethoven. Jejich zveřejnění odstartovalo "hon na nesmrtelnou milenku". Protože Beethovenovým životem prošlo několik více či méně osudových láse (žačky, dedikantky jeho skladeb, možná dokonce i Beethovenova švagrová Johanna), podezřívali badatelé řadu vdaných i svobodných žen. Z jejich bádání vzešly nakonec dvě favoritky: Antonie Brentanová a Josephina Brunswicková. Do učených diskuzí o tom, která z nich je ta pravá, vstoupil v polovině 20. století český archivář Josef Čeleda s variantou třetí: pečlivým studiem knih lázeňských hostů objevil totiž pozoruhodné shody mezi datací několika pobytů šlechtické rodiny Esterházyů a Ludwiga van Beethovena v západočeských lázních a datací dopisů "Nesmrtelné milence". Josef Čeleda se svou teorií u německých hudebních vědců neuspěl. Jeho štafetu však převzal v té době začínající hudební historik PhDr. Oldřich Pulkert, který vám také v dokumentu Josefa Císařovského tuto smělou teorii o identitě Beethovenovy Nesmrtelné milenky odhalí.