Synopse
Hlavní proud nového dílu cyklu Soukromé Maďarsko tvoří 8mm záběry ze soukromého archivu malířky Máriy Gánóczyové (1927), jejichž rytmus zvýrazňují režisérovy syntaktické zásahy. Máriina melancholická vyprávění kontrastují s budovatelskou rétorikou dobových týdeníků a policejních reportů. Kompozice portrétů její rodiny a přátel a současných záběrů z plátny přeplněného ateliéru protnutá verši Dezső Tandoriho kondenzuje v pocit otevřeného horizontu možností, jak zobrazit to minulé; křehkost a jedinečnost zkušenosti se přitom zdá být obzvlášť exponovaná tam, kde se člověk dotýká věčnosti.
„Cesta časem skrze 200 let maďarských dějin a umění, zachycená očima a objektivy malířů. Tato mozaika z propletence umění a filmu proudí jako tok řeky času, vlní se a klokotá.“ P. Forgács
„Cesta časem skrze 200 let maďarských dějin a umění, zachycená očima a objektivy malířů. Tato mozaika z propletence umění a filmu proudí jako tok řeky času, vlní se a klokotá.“ P. Forgács