Zaslíbená země

Pořád se s někým dohaduji ohledně označení dokumentární film. Vadí mi, že když mluvíme o jiných než hraných filmech, jsou ostatní označení značně omezující. Ten výraz „dokumentární“ evokuje, že má jít o nějaký dokument. Ale film je přece mnohem víc než to. Jediný samostatný výrazně dokumentární film Susan Sontag je její portrét Izraele. Po dobu pěti týdnů patnáct hodin denně natáčela s utkvělou myšlenkou vytvořit upřímný film. Fascinovala ji skutečnost, že se události (a tedy scény z jejího filmu) odehrávaly před kamerou v reálném čase a bez přípravy. Najednou její práce režisérky nespočívala v písemné přípravě předem, ale musela se ex post vyrovnat s událostmi, které nemohla předvídat. Výsledkem jejího hledání rytmu a struktury je myšlenka – nesnažit se zachytit události, ale podmínky a okolnosti, za nichž se odehrávají. Polský institut v Praze je partnerem 25. MFDF Ji.hlava.