Synopse
V roce 1863 nařídil car Alexandr II. všeobecný zákaz používání litevského jazyka, který se vztahoval na vzdělávání, tisk i publikování. Pouhé držení literatury v litevštině se stalo trestným činem. V reakci na tento zákaz vznikl nový typ odbojáře: "knygnešys" neboli "pašerák knih", který tajně dovážel knihy z východního Pruska a distribuoval je v Rusku, i když tím riskoval zastřelení.
Náš dokument jde po stopách historie těchto pašeráků: představuje ji z pohledu irsky mluvícího básníka a nevyhnutelně tím vytváří paralely s úpadkem irského jazyka v tom samém století, což je dosud citlivé a kontroverzní téma. Jak je možné, že tak malá země, která prošla podobným okupačním útlakem jako Irsko, přežila a uchovala si svůj menšinový národní jazyk do té míry, že jím v dnešní době prakticky všichni Litevci hrdě hovoří? A jaký vztah existuje mezi národním jazykem a národní a osobní identitou?
Náš dokument jde po stopách historie těchto pašeráků: představuje ji z pohledu irsky mluvícího básníka a nevyhnutelně tím vytváří paralely s úpadkem irského jazyka v tom samém století, což je dosud citlivé a kontroverzní téma. Jak je možné, že tak malá země, která prošla podobným okupačním útlakem jako Irsko, přežila a uchovala si svůj menšinový národní jazyk do té míry, že jím v dnešní době prakticky všichni Litevci hrdě hovoří? A jaký vztah existuje mezi národním jazykem a národní a osobní identitou?
Fotogalerie
