Pavel Štingl (1960) FAMU absolvoval snímkem z lékařského prostředí „Naučit se bát“. Po roce 1990 natáčí sérii velkých politických dokumentů hlavně ze zemí bývalého socialistického bloku. Ceny: Japan Prix za film „Země bez hrobů“, Prix Italia za film „Pozdrav ze země, kde včera znamenalo zítra“, film roku FIAT/IFTA za „Příběh trosečníků Patrie“ Roku 1995 zahájil provoz vlastní produkční společnosti K2, kde jako producent zrealizoval několik dokumentárních cyklů a řadu rozsáhlých koprodukčních dokumentů: „Deník pana Pfitznera“, "Čtyři páry bot" „O zlém snu“ (cena MTF Japan), „Jakou řečí mluví pánbůh…?“, „Zaniklý svět Karla Pecky”, „Druhý život Lidic“, Celovečerní film „Mír jejich duši“. Po roce 2000 realizuje multimediální projekty pro muzea. Dosud nejrozsáhlejší je nová expozice v Památníku Lidice “A nevinní byli vinni. Z tvorby posledních let: „Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera“ z roku 2006, „Suchá Hora, dědina na konci trati“, 2007 „Zpráva o Lodži“, 2008 „Cesta k cestě“ 2009 „Šil jsem u Kubiše“ uvedena 2010.
Česká republika