Můj osobní „nekonečný“ vektor
„Rozhodl jsem se, že se stanu vlastníkem kosmického vektoru.“ Na základě tohoto rozhodnutí vykonal Lumír Hladík akci, v níž do krajiny vsadil patník a ceduli se symboly nekonečna, které na místě vydržely následujících…
Moře v zrcadle
„Jednoho dne jsem si uvědomil, že to jsou dva roky, co jsem naposledy viděl moře. Moře bylo vždy symbolem svobody. Rozhodl jsem se, že dva roky byla dostatečně dlouhá doba (z emocionálního hlediska), abych se vypravil…
Už nikdy tenhle balvan
Lumír Hladík v druhé polovině sedmdesátých let realizoval několik akcí ve středočeském kraji, kde vyrostl. O výběru krajiny však zpětně říká, že byla pouhým nástrojem, jako když si při kreslení vezmeme papír. V…
Hranice; otázka bez odpovědi
Hladíkovy na pohled jednoduché akce staví na hlubších úvahách, které mnohdy vycházely z rozhovorů s přáteli a umělci, kteří takto hledali únik z omezeného tematického repertoáru totalitní společnosti. Realizování…
Neznámý zůstal neznámý
Ať už se Lumír Hladík zabýval uměleckými akcemi v totalitním Československu, nebo v Kanadě, umisťoval je často do prostředí lesa. Charakter kulturní krajiny nebo v protikladu k tomu kanadské divočiny ovlivnil témata,…
Zmenšil jsem průměr Země
Umělecké akce českých umělců v sedmdesátých a osmdesátých letech se odehrávaly mimo veřejné umělecké dění. Jejich dosah byl čistě komunitní, a v případě Lumíra Hladíka dokonce téměř pouze osobní. Snad právě proto…
Rituální vražda pitomého úsměvu
Umělecká akce Rituální vražda pitomého úsměvu se jako jedna z mála Hladíkových performancí odehrála v interiéru jeho bytu. Prozrazuje umělcův zájem o všední symboliku drobných artefaktů, které ho mohou provokovat…