Alena Müllerová

V dokumentárním filmu Ze školy do života bychom rádi představili širší veřejnosti život lidí s kombinovaným postižením. Reálnou cestu k přijetí a plnohodnotnému zapojení lidí s kombinovaným postižením do většinové společnosti, cestu k možnosti žít život takový, jaký oni sami chtějí, pak představují integrační procesy. Film by se měl věnovat lidem s kombinovaným postižením, kteří studují Praktickou školu v Jedličkově ústavu. Praktická škola je v podstatě střední speciální škola připravující žáky všeobecným studiem a praxemi na běžný život. Škola ale představuje pro studenty chráněné místo, poskytující všestranně přizpůsobené prostředí, snadno dostupné a vhodné služby všeho druhu od zdravotní péče po tréninkové pracoviště. Tranzitní program pomáhá studentům s přípravou a pak i se samotným přechodem ze školy dále. Jedná se o společenské téma, které se svojí důležitostí vymyká parametrům, jako je sledovanost. Je to skupina lidi ve společnosti a proces, kterým procházejí, o kterém bychom všichni měli vědět víc než doposud. Martin Ryšavý je jeden z mála autorů, u kterého je jasné, že tento příběh nepostaví na lidském soucitu ale naopak na citlivém vyprávěni a identifikaci s postavami, které sleduje dva roky.

Dítě, nebo kariéra? Je od ženy sobecké vrátit se do zaměstnání, když má doma jen pár týdnů staré dítě? Jsou naopak léta strávená na „mateřské“ prohřeškem vůči principům feminismu? Mohou otcové nahradit matky v pečovatelské roli? Měli bychom je k tomu motivovat např. „otcovskou kvótou“, která je dnes běžná ve Skandinávii? Tento dokumentární film, natáčený v Čechách, USA a na Islandu, nabídne unikátní vhled do reality tří rodin s malým dítětem, jejichž životy a rodičovské strategie jsou formovány odlišnými společenskými normami a institucionálním nastavením rané péče o dítě v zemi, kde žijí.

Úvodní dokumentární film zastřešuje 12 záznamů představení Divadla Komedie: Proces, Spílání publiku 2010, Poslední chvíle lidstva, Odpad, město, smrt, Goebbels / Baarová, Legenda o svatém pijanovi, Srdce temnoty, Petrolejové lampy, Weissenstein, Antiklimax, Nadváha, nedůležité: Neforemnost, Utrpení knížete Sternenhocha. Cyklus je ohlédnutím za deseti sezónami divadla. Tým režiséra Radima Špačka takřka „za pět minut dvanáct“ pořídil profesionální záznamy stěžejních představení souboru, který se, po neúspěšném dialogu se zřizovatelem (Hlavní město Praha), rozhodl ukončit svou činnost.

Václav Havel, Praha - Hrad 2 je druhým filmem ze zamýšlené trilogie mapující ranné působení Václava Havla na Pražském hradě. Pražský hrad na začátku 90. let jako místo (chtělo by se říci morálně i kulturně vybydlené), kam vstupuje Havel coby kreativní člověk, citlivý umělec a bytostný dramatik. Otevírání Hradu lidem i umění a kultuře, otevírání České republiky světu, které pointuje návštěva Rolling Stones a následně i tehdejšího prezidenta USA George Bushe. Ve filmu mimo jiné vystupuje právě George Bush, Theodor Pištěk nebo Michael Kocáb a mnoho dalších. Je to také jeden z posledních filmů, ve kterém vystupuje samotný Václav Havel.

Tento dokument vzniká v době, kdy to ve společnosti čím dál více vře. Jde o celosvětový fenomén a ČR nijak nezaostává. Už dnes lze vysledovat v naší občanské společnosti nejen tendence tvořit jakýsi ozdravný protipól oficiální politice, ale i tendence destrukčně-revoluční. Portrétované ženy – levicově orientované aktivistky - hledají ráj na zemi. Najdou ho? Je to vůbec možné? Rok 2012 bude dle odhadů odborníků v tomto směru hodně výbušný. A realita dává politologům a sociologům za pravdu. Hospodářská krize a současná nedůvěra společnosti v cokoliv, co vychází z politiky, je živnou půdou pro demagogické ideologie "ráje na zemi". Kam takové hledání ráje vede? Kde je hranice mezi ozdravným oživováním občanské společnosti a kde už jde o destrukci parlamentní demokracie? Platí i v našem případě úsloví, že cesta do pekel je dlážděna rajskými úmysly?

Uprostřed Evropy vedle sebe existují dva národy, které si jsou v mnohém blízké a přitom tak vzdálené. Češi - programoví bezvěrci a Poláci, kteří se rodí jako zaregistrovaní katolíci. Češi nevěřícně kroutí hlavou nad polskou oddaností kostelu a Poláci zas lehce opovrhují tím, že v Čechách žijeme bez Boha. 
V této situaci vyráží český štáb filmových dokumentaristů na letní pouť po Polsku, aby s kamerou v ruce vyšetřil, jak to s tím “českým v. polským Bohem” je.

The documentary is dedicated to the leading Czech songwriter, folk legend Pavel Žalman Lohonka (born 1946). In 2018 he will celebrate 50 years on the Czech music scene, where he still pays for the icon of the original folk music. His unmistakable voice has many supporters and enthusiastic listeners. The film focuses on key moments of his personal and artistic life, each chapter will be accompanied by musical motifs from Žalman's folk hits.

Celovečerní dokumentární film, o nelehkém životě v sebeodříkání, bez lásky a citového vztahu, v celibátu katolického kléru.  


Dokument zaznamená příběhy několika kněží a řeholníků kteří žili v celibátu a rozhodli se odejít.
Zkoumáme jejich pohnutky, které většinou mají společný scénář - tíživá samota a touha po partnerském vztahu. Na počátku, povětšinou ve velmi mladém věku, stálo rozhodnutí sloužit Bohu, a stát se součástí náboženské struktury-katolické církve. Členství v ní bylo provázeno dlouhým procesem příprav a rozhodováním se, které bylo stvrzeno věčným slibem. Tito lidé si mysleli, že budou žít podle svého závazku až do konce svého života. V průběhu času však nastaly změny. Osobnosti dozrávaly, získávaly zkušenosti a některé zážitky je začínaly formovat jiným směrem. Postupně dospěli k rozhodnutí své dřívější závazky opustit a vydat se na jinou životní pouť. Dokument bude zkoumat, jak kněží, řeholníci a řádové sestry hledají cestu, jak se vymanit ze závazku věčného slibu. Jejich způsoby, jak k tomu přistupují se značně liší. Zjistíme proč už je nenaplňuje život ve víře ve spojení s klérem, pro který se kdysi dlouze a zodpovědně rozhodovali. Proč ztratili ideály, nebo co jim v životě chybí, po čem touží a v jakém životním úseku se snaží svůj život změnit. Zjistíme například, že střední věk, nebo-li prvotní bilancování nad krátícím se časem, je pro mnohé spouštěčem radikálních změn. U mužů je to často pocit, že ještě mají dost sil prožít plhodnotný rodinný a partnerský život s ambicí vychovat děti v celé škále od narození až po dospělost. Proto mnozí odcházejí kvůli partnerce, jiní kvůli partnerovi.