Lenka Poláková

Josef Eichler začínal jako obyčejný zlodějíček a občasný švindlíř. V roce 1968 pokoutně získal novinářský průkaz sovětského dopisovatele, vydával se za vysokého důstojníka KGB, což mu otevřelo dveře do nejvyšších stranických kruhů. V roce 1979 se Eichler zamiloval a rozehrál novou partii. Manžel musel Eichlerovi z cesty - odstranění soka zinscenoval jako únos amerického agenta a zapojil do něj vojáka ČSLA. Tělo nebylo nikdy nalezeno. Protože měl v tuhle dobu Eichler své známe již na všech možných vlivných místech, užíval si své beztrestnosti dalších deset let. V dubnu 1989 byl zatčen, ale než byl případ objasněn, amnestie prezidenta Havla přivedla podvodníka opět na svobodu. Brzy je viděn Eichler při vřelém setkání s americkou velvyslankyní Shirley Black-Templeovou a je aktivistou Občanského fóra. Poté se ydává za dlouholetého pracovníka RFE, po pár měsících je podvod odhalen. Ale Eichler opět včas zmizel a s ním i poslední stopa po něm.

Architekta Josefa Pleskota lze charakterizovat jako jednoho z nejznámějších a nejrespektovanějších českých architektů současnosti, který sbírá ocenění, a jeho stavby reprezentují českou architekturu na mezinárodních přehlídkách. Špičkově a s pokorou zvládá nejen drobné rekonstrukce, ale i zásahy do krajiny, dokáže vytvořit subtilní realizace ve veřejném prostoru, i noblesní vilu, stejně jako obří administrativní budovy či rozsáhlou přeměnu industriálního komplexu. Jeho projekty spojuje jedna filosofie. Dokument o Josefu Pleskotovi bude postaven na jeho osobnosti a jeho filosofii architektury. Pleskotova jedinečnost totiž spočívá ve schopnosti uplatnit specifickým způsobem nejrůznější architektonické tvarosloví a řešit široký okruh zakázek.

Antonín Čermák. Čech, který jako první vystoupal do vysokých pater americké politiky. Muž, který již od svých jedenácti let musel tvrdě pracovat, aby měl vůbec co jíst. Člověk mimořádné vůle, který je dodnes ve Spojených státech amerických legendou. Je uctíván českou menšinou v Chicagu, která si s hrdostí připomíná památku svého slavného krajana. V illinoiské metropoli jeho jméno nese jedna z nejrušnějších ulic. Jako starosta Chicaga ve své době proslul jako největší nepřítel organizovaného zločinu, který neváhal podstoupit vyčerpávající zápas s podsvětím. Čermák byl obdivovaný a vážený. Ale jistě měl i mnoho nepřátel...

Haiti – země, ve které se lidé kreolsky zdraví "Jak se máš? …Nemám se hůř…", země, kterou postihlo fatální zemětřesení – fatální nikoliv ve smyslu stupňů Richterovy stupnice, ale fatální ve smyslu odhalení absolutní devastace této zvláštně prokleté země. Tragédie vzedmula obrovskou vlnu solidarity, skoro všichni se snažili nějak pomoci, celý svět byl chvíli online mezi
troskami a nebohými Haiťany. Jak ale bude tato země vypadat téměř rok po apokalypse? Projeví se nějak masivní humanitární pomoc? Anebo se nefunkční státní správa prolezlá všudypřítomnou korupcí zase vrátí do starých kolejí? Je této zemi vůbec nějaká pomoc? Dokument vycházející z příběhů Čechů, kteří zde žili již před tragédií a snažili se pomáhat (zejména misionář Roman Musil) a několika haitských rodin, které utrpení zažívají na vlastní kůži. Postaveno na osobní zkušenosti člověka, který na Haiti již mnohokrát byl, jako první z Čechů pro ČT natáčel a má dlouhodobé osobní kontakty.

Žijí mezi námi lidé, které doba okradla o normální dětství. Pro svůj židovský původ byli během války vyloučeni ze škol, ze sportovních klubů, nesměli na koupaliště, sportoviště, nesměli vlastnit psa ani papouška, to vše na ně čekalo před tzv. „konečným řešením". Dnes už „staré děti“ se po celý život vyrovnávají s traumaty ze ztráty rodičů, opuštěnosti a pronásledování. Strach a obava se staly součástí jejich života a přecházejí i na další generace. Symptomy pronásledování si nesou i jejich děti.

Osa Dobříš - Paříž. S tímto pořekadlem se ještě před 25 lety setkávali posluchači vojenských kateder, povinné součásti vysokoškolského studia. Odráží se v něm celoživotní přesvědčení a výchova našich důstojníků, že k třetí světové válce dojde a tábor míru a socialismu v něm definitivně zúčtuje s kapitalistickou hnilobou. Formou fiktivního dokumentu s náznakovými hranými prvky, proloženého glosami expertů, se seznámíme s tehdejšími strategickými a operačními plány naší armády, které se pohybují na pomezí grotesky a tragédie.

Kateryna Kolcová patří do kategorie lidí, které nazývám dramatický umělec života. Každou maličkost dovede interpretovat s neuvěřitelným nasazením. Vychovávána pouze matkou vyrůstala v těžkých životních podmínkách. Přestože netušila nic o svém národnostním původu, měla již od mládí kontakty s židovským prostředím. Jejím největším snem bylo stát se zpěvačkou. Prostřednictvím redakce rozhlasu Svobodná Evropa se jí podařilo přijet do České republiky a studovat na Konzervatoři Jana Deyla pro slabozraké a nevidomé v Praze, obor zpěv. V Čechách se zamilovala a vdala. Jak sama říká, její manžel je nejlepší ze všech. Doprovází ji při její koncertní činnosti a je jí velkou oporou. Pěvecký projev Kateryny Kolcové-Tlusté má nebývalou vitalitu a vroucnost. Židovské lidové písně v jejím podání svou naléhavostí, prožitkem i něhou nenechají nikoho chladným, její krásný sytý hlas vládne dynamikou i barevností, a proto je zajisté jedním z největších objevů naší hudební scény.