Budeme klopýtat, bratříčku
Emigrace očima dětí. Osudy lidí, kteří prchají ze své země kvůli touze po ekonomicky důstojnějším životě či kvůli různým druhům diskriminace, jsou bohatě popsány. Jak ale emigrace ovlivňuje životy těch, kteří jsou na útěku nedobrovolně, plně odkázáni na své rodiče? Jak tento osudový moment vidí či viděli svýma dětskýma očima lidé, kteří se v cizině ocitli nikoli z ničeho nic a ne o své vůli? Přechod do nového a neznámého prostředí, většinou absolutně nečekaný, s sebou nutně přináší traumata, která je třeba překonat. Náhlá změna života vede u těchto dětí mnohdy k dlouhodobým pocitům zmatku a vykořeněnosti. Byly vytrženy z jistoty svého světa dětství a ze dne na den se stávaly dospělými. Děti emigrantů jsou v dokumentu zobrazeny i jako oběti systému, před kterým jejich rodina utíká. Tato radikální změna ovlivnila jejich další život. Jak se s tím vyrovnávaly? Jak posuzují své rodiče, kteří je této situaci vystavují? Dokument vypovídá o sobeckosti a odpuštění, o otázce viny a odpovědnosti jejich rodičů i společnosti a o schopnosti vypořádat se s touto minulostí.