Petr Kačírek

Česká republika

Petr Kačírek

scenář, režie

Dobré zlo - Gentrifikace brněnského Bronxu

Téma gentrifikace není v české společnosti příliš známé, byť gentrifikace v českých městech probíhá již několik let. V Brně je nejviditelnější v oblasti Cejlu. Cejl, známý také jako „Bronx“, „Ghetto“, „Cigánov“ je v rámci ČR unikátní svou blízkostí samotnému centru Brna a specifickou atmosférou, která je zapříčiněná výraznou proměnou obyvatelstva za poslední dvě století, od panských poddaných přes Židy a Němce až po romskou minoritu a současné gentrifikátory.
Film ukáže obě stránky debaty. Tu, která hlásá, že tento proces je negativní a jde proti chudým lidem. A druhou, která zdůrazňuje pozitivní revitalizaci měst a čtvrtí. Gentrifikace je příkladem, na kterém můžeme ukázat komplexnost moderního světa.

Co s Péťou?

Petr není žádný drobeček, ve svých šestnácti letech váží dobře přes metrák. Když má dobrou náladu, smějete se s ním. Když se ale zlobí, rychle vás smích přejde. Dokáže být fyzicky agresivní a svoje návaly vzteku si vybíjet na svém bezprostředním okolí. Rodina to s ním nikdy neměla lehké, ale také jí přinesl spoustu radosti. Nedávno však jeho maminka umřela.

Dokud byla žena naživu, starala se o děti, a pan Jochec chodil do práce. Po jejím skonu ale musel práci opustit a zůstat v domácnosti. Nyní se potýká s nelehkým úkolem postarat se nejen o autistického syna, ale také nezanedbat výchovu dospívající dcery. Poprvé v životě zjišťuje, co všechno musí v domácnosti obstarat. Zatímco většina otců, kterým se narodí dítě s diagnózou autistického spektra, z rodiny odejde, pan Jochec zůstal na výchovu dětí sám. Nyní musí zvládnout nejen výchovu dětí, ale také finanční přežití rodiny a složité proplouvání nedostačujícími sociálními službami.

Podaří se mu vypořádat se s úkolem přivést obě děti do dospělosti a je to vůbec úkol, který může jeden člověk zvládnout? Jaké jsou limity péče? A je samotná láska dostačující?

Film sleduje osudy rodiny a Petrovy pobyty v respitním centru, kam každý měsíc dojíždí. Poukazuje na náročnost péče o handicapované jedince a dotýká se témat jako je nedostatek kapacit v sociálním sféře, podfinancovanost sektoru a nedostatečné pokrytí služeb napříč zemí.

Cílem filmu není prvoplánová sociální kritika, ale akcent na sílu lidských vazeb navzdory nepříznivým podmínkám. Je poetickou sondou do života na hranici společenských, fyzických i emocionálních možností.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace