Jan Gogola jr.

Dnešní třicátníci to nemají snadné. Ještě si lížou rány po zběsilé jízdě na tobogánu 90. let a už na ně dotírá krize středního věku. Rovněž společnost se zmítá v těžkém přechodovém stádiu. Jedinou jistotou je neustálý pohyb. Jedinců, kapitálu i vztahů. Film se pokouší o novou definici rodiny i jedné generace. Vypráví příběhy tří dvojic ve dvou státech. Všichni vyrůstali v podobných kulisách normalizačního Československa. Co však Husákovy děti spojuje dnes? Manželství Slováků Mária a Zuzany je mixem barvotiskových svatých obrázků a reklamy na prací prášky. Bohémští umělci Petra s Tomášem bojují vzájemně i se závazky z minulosti. A lze za rodinu považovat soužití, z něhož René s Radanou předem vyloučili děti? Mnoho otázek a mnoho různých odpovědí skládá mozaiku Generace X, která (snad) dospěla a buduje vlastní rodinná hnízda.

Před komisi složenou z úspěšných obchodníků předstupuje pan Marek. Z přítomných televizních kamer a diváků má takovou trému, že se zmůže jen na pár nesouvislých vět. Chce komisi přesvědčit, aby investovali do cestovní kanceláře pro plyšová zvířátka. Většina diváků u televizí, ale i přítomní v sále, se domnívají, že se zbláznil, nebo se na sebe snaží upozornit. O to větší zažívají překvapení, když Marek investory nachází. Tomio Okamura, majitel úspěšné cestovní kanceláře, vycítil potenciál, který v sobě tento podnikatelský záměr skrývá. A tak se zrodila cestovní kancelář pro (nejen) plyšové miláčky. Film o hledání jistoty, o únicích před okolním světem, o tom, proč chceme zůstat dětmi, ale i o cestování plyšových hraček, o mediální realitě a o jejím vytváření. A snad i o jednom splněném snu.

Je Slovanská epopej skutečně "dítě, zemřelé při porodu?"
Na pozadí putování dvaceti velkoformátových obrazů film v několika tématických liniích zkoumá fenomény
spojené s rozjitřeným vnímáním majestátního odkazu Alfonse Muchy i jeho v mnoha ohledech rozporuplné osobnosti.
Kunsthistorici, filosofové, politici, dědici, japonští návštěvníci, čeští parvenuové i američtí filantropové se v živých obrazech přou i doplňují, splétajíc předivo úvah, v němž není snadné dopátrat se jednoznačných závěrů, které ale přesvědčivě dokazuje, že epopej je naopak dítě stále zatraceně živé.

Waladli, Our Own Island is an anthropological essay about the refugees of the modern western society: People who leave everything behind; their well paid steady jobs and long term commitments to travel the world in search of “identity”, the meaning of life, themselves. They come to look for this in the most unlikely places; places that in principal lost its identity as the result of european colonialism, the countries of the so called third world. One of these place is a small island in the Caribbean called Antigua. It has been driven out of its own roots by the indirect ancestors of the same people, who now come here expecting a certain therapy from the space itself. Our western refugees come over here equipped with self-help books and meditation apps, they have ideas on how to learn self-love and confidence. These ideas come in contrast with the reality of the life of the island's locals. This conflict offers often absurd and comic situations, portraying the lost in itself face of the post colonialist world.

Máme komplex z epopeje coby přežitku záměrů, které chtěly v daném poli obsáhnout vše? Má epopej komplex z nás, kteří se už více než sto let nedokážeme shodnout, kde je její místo - trvalé bydliště i smysl? Co se stane, když se uprostřed těchto nezřetelnostností najednou Muchova Slovanská epopej octne v Japonsku?

Šluknovský důchodce, Petr Richard Ortek, provozuje ve své pracovně soukromou internetovou televizi a třikrát týdně vysílá převážně antiimigrační a islamofobní zprávy. Společně se svou ženou žije i s jeho kamarádem a názorovým společníkem Petrem Weidenmannem - vyléčeným alkoholikem a třicátníkem v nejlepších letech. Ten se k nim nastěhoval i se svým na smrt nemocným tatíkem, o něhož se musí neustále starat. Všechny zúčastněné pojí ezoterická víra - v nadpřirozené bytosti, vesmírné energie a mimozemské civilizace. Sám Petr Richard Ortek osobně navštívil kultury na Venuši a v dalších souhvězdích. Kým je Petr Richard Ortek a odkud pramení jeho skepse ke světu? Co mu udělal vnější svět, že se uzamknul ve své televizi? Lze zvýznamnit lidi na okraji světa a vesmíru tak, aby nebyli za blázny?

Vztah lidí a včel je jedním z nejlépe zmapovaných fenoménů v historii lidstva. Včela bývala ve většině kultur považována za posvátné zvíře a těšila se velké úctě. Dnes jí kvůli našim nezodpovědným zásahům do přírody hrozí vyhynutí. Spolu s Medulíny, dvěma amatérskými včelaři z Brna, se vydáváme hledat odpověď na to, jak včely zachránit. Ukazuje se však, že nevymírají jen včely, ale i něco v nás. Human Beeing je zamyšlením nad moderním člověkem, který ztrácí vztah k přírodě i k sobě samému. Není to film o včelách, ale se včelami. O pokoře, víře a vymírajícím lidství v době vzrůstající nadvlády technologií.

Režisérka filmu, vnučka Radka Pilaře obecně známého jako tvůrce Rumcajse, Manky a Cipíska a už méně jako průkopníka videoartu v Československu, po letech dává do pohybu tvůrce raného elektronického obrazu u nás a s jejich pomocí odhazuje nánosy prachu ze starých VHSek, aby společně odkryli dosud nezmapovanou historii předrevolučního českého videoartu. Petr Skala, Woody Vasulka, Jaroslav Vančát, Tomáš Kepka, Lucie Svobodová, Pavel Scheufler, Ivan Tatíček, Věra Geislerová, Roman Milerský - i po letech je spojuje nadšení, zvědavá posedlost a futuristické úvahy o využití nových technologií k uměleckému vyjádření.

Dokumentární film s environmentální tématikou sleduje v prologu, čtyřech kapitolách a epilogu osudy pestré skupiny protagonistů.
Společným jmenovatelem všech kapitol je Arthur Sniegon, mladý český přírodovědec, který již pět let upíná veškeré své snahy k ochraně ohrožených afrických slonů.
Arthurovi v jeho úsilí pomáhá fenka belgického ovčáka Cama, pronásledující pašeráky, dobrovolník Matúš, jehož nadšení však zhatí tragická nehoda, při které přijde o život a Desiré, Kamerunec, kdysi vyhlášený pytlák, dnes ochránce africké přírody. Příběhy všech postav se prolínají až k závěru, který je sváže dohromady.

Nazar pracuje v ukrajinském Kyjevě jako scenárista. Spolu s manželkou a malým synem žije poklidný život a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo kdy změnit. Na konci roku 2013 se však na kyjevském náměstí Majdanu začínají scházet davy lidí, aby protestovali proti rozhodnutí prezidenta Janukovyče nepodepsat asociační dohodu s Evropskou unií. O masových protestech začínají informovat zahraniční média a Nazar je jeden z těch, který jim dodává informace. Stává se z něj fixer – překladatel a průvodce novinářských štábů. Brzy si uvědomí, že práce v nebezpečných podmínkách mu vyhovuje a poté, co o dva měsíce později vypukne na východě otevřená válka, provází novináře po zásadních událostech ozbrojeného konfliktu. Jeho vývoj vidí na vlastní oči a spolu s novináři vytváří svědectví, která pak putují do celého světa. Netrvá to však dlouho a válka se stává zapomenutou.
Interaktivní webový dokumentární film Zapomenutá válka přináší svědectví o téměř čtyři roky trvajícím konfliktu na východní Ukrajině. Průvodce Nazar se snaží objektivně vysvětlit příčiny války, proto vede diváka regionem Donbasu a naráží na jeho složitou historii a hornickou hrdost. Kromě historického kontextu však seznamuje diváka především s každodenní realitou života v takzvané šedé zóně, území přiléhajícímu k frontové linii. Dokumentární film umožní tedy nahlédnout na vojenský konflikt z perspektivy místních obyvatel a nahlédnout situace, které zažívají civilisté v této neklidné oblasti.
Prostřednictvím Nazara bude mít divák možnost poznat všední život čtyř odlišných postav – školačky, humanitárního pracovníka, lékařky a seniora. Jejich každodenní rituály nabírají za válečného stavu často absurdní podoby, a tak se například i z dříve obyčejného vaření čaje stává značně komplikovaná záležitost. Kde vzít peníze na nákup čaje, když se důchod do šedé zóny nevozí? Kde čaj koupit, když obchody jsou zavřené? A kde sehnat vodu, když ostřelování zničilo elektrické vedení a čerpadla na pitnou vodu nefungují?

Pohodlné století vypráví historii dvacátého století perspektivou unikátního plzeňského souboru bytových interiérů od architekta Adolfa Loose, které se staly svědky obyčejných osobních epizod i důležitých dějinných momentů, jež zasáhly do našich moderních dějin, ovlivnily život samotného Adolfa Loose i historii světové architektury. Film přitom používá zcela současný jazyk, který čerpá z dokumentární tradice a spojuje ji s postupy vizuálního umění do kompaktního celku naší historie. Pomocí videomappingu se oživené vzpomínky z dobových snímků vrací na svá původní místa a postupně zabydlují jednotlivé interiéry i občasné průhledy ven. Momenty extrahované z průběhu sedmdesáti let se znovu objevují v impozantních kulisách Loosových realizací.