Ondřej Šejnoha

Skuteční lidé a jejich příběhy skryté za amatérskými videy pořízenými během Arabského jara v roce 2011. Dokumentární road movie odehrávající se na pomezí digitálního prostoru a reality.

Dokumentární komedie o době velkých nadějí a ještě větších zklamání, divoké české cestě ke kapitalismu, o strmém vzestupu a hlubokém pádu. A také film o umění stárnout a o způsobech, jak se lze vyrovnat s krachem velkých očekávání. Dva starci vzpomínají, jak spolu dobývali vrcholy českého kapitalismu. Vladimír Stehlík a Lubomír Krystlík, generální ředitel a jeho osobní poradce - v polovině devadesátých let dvacátého století hlavní hráči v privatizaci ocelárny Poldi Kladno. Kdysi byli na vrcholu, dnes pobírají mizerný důchod a ten je ještě u bývalého generálního ředitele obestavený několika exekucemi. Poldi Kladno je už mnoho let v konkurzu a na minulost lze už jen živě vzpomínat.

Před komisi složenou z úspěšných obchodníků předstupuje pan Marek. Z přítomných televizních kamer a diváků má takovou trému, že se zmůže jen na pár nesouvislých vět. Chce komisi přesvědčit, aby investovali do cestovní kanceláře pro plyšová zvířátka. Většina diváků u televizí, ale i přítomní v sále, se domnívají, že se zbláznil, nebo se na sebe snaží upozornit. O to větší zažívají překvapení, když Marek investory nachází. Tomio Okamura, majitel úspěšné cestovní kanceláře, vycítil potenciál, který v sobě tento podnikatelský záměr skrývá. A tak se zrodila cestovní kancelář pro (nejen) plyšové miláčky. Film o hledání jistoty, o únicích před okolním světem, o tom, proč chceme zůstat dětmi, ale i o cestování plyšových hraček, o mediální realitě a o jejím vytváření. A snad i o jednom splněném snu.

Mnoho novinářů potřebuje s prací ve válce trochu poradit – kam mají jít, nebo spíš kam jít nemají, odkud bude ten nejlepší záběr na ruiny letiště, jakým checkpointem projet k touženému cíli. Naštěstí se v každém konfliktu objeví také místní průvodci, kteří jim ochotně poradí. Média je nazývají fixeři. Film je válečnou road-movie na východní Ukrajinu sledující fixera Ruslana provázejícího štáb kolumbijské televize, který chce jediné – vidět válku.

Vztah lidí a včel je jedním z nejlépe zmapovaných fenoménů v historii lidstva. Včela bývala ve většině kultur považována za posvátné zvíře a těšila se velké úctě. Dnes jí kvůli našim nezodpovědným zásahům do přírody hrozí vyhynutí. Spolu s Medulíny, dvěma amatérskými včelaři z Brna, se vydáváme hledat odpověď na to, jak včely zachránit. Ukazuje se však, že nevymírají jen včely, ale i něco v nás. Human Beeing je zamyšlením nad moderním člověkem, který ztrácí vztah k přírodě i k sobě samému. Není to film o včelách, ale se včelami. O pokoře, víře a vymírajícím lidství v době vzrůstající nadvlády technologií.

Nazar pracuje v ukrajinském Kyjevě jako scenárista. Spolu s manželkou a malým synem žije poklidný život a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo kdy změnit. Na konci roku 2013 se však na kyjevském náměstí Majdanu začínají scházet davy lidí, aby protestovali proti rozhodnutí prezidenta Janukovyče nepodepsat asociační dohodu s Evropskou unií. O masových protestech začínají informovat zahraniční média a Nazar je jeden z těch, který jim dodává informace. Stává se z něj fixer – překladatel a průvodce novinářských štábů. Brzy si uvědomí, že práce v nebezpečných podmínkách mu vyhovuje a poté, co o dva měsíce později vypukne na východě otevřená válka, provází novináře po zásadních událostech ozbrojeného konfliktu. Jeho vývoj vidí na vlastní oči a spolu s novináři vytváří svědectví, která pak putují do celého světa. Netrvá to však dlouho a válka se stává zapomenutou.
Interaktivní webový dokumentární film Zapomenutá válka přináší svědectví o téměř čtyři roky trvajícím konfliktu na východní Ukrajině. Průvodce Nazar se snaží objektivně vysvětlit příčiny války, proto vede diváka regionem Donbasu a naráží na jeho složitou historii a hornickou hrdost. Kromě historického kontextu však seznamuje diváka především s každodenní realitou života v takzvané šedé zóně, území přiléhajícímu k frontové linii. Dokumentární film umožní tedy nahlédnout na vojenský konflikt z perspektivy místních obyvatel a nahlédnout situace, které zažívají civilisté v této neklidné oblasti.
Prostřednictvím Nazara bude mít divák možnost poznat všední život čtyř odlišných postav – školačky, humanitárního pracovníka, lékařky a seniora. Jejich každodenní rituály nabírají za válečného stavu často absurdní podoby, a tak se například i z dříve obyčejného vaření čaje stává značně komplikovaná záležitost. Kde vzít peníze na nákup čaje, když se důchod do šedé zóny nevozí? Kde čaj koupit, když obchody jsou zavřené? A kde sehnat vodu, když ostřelování zničilo elektrické vedení a čerpadla na pitnou vodu nefungují?

Quasi-interactive dystopic sci-fi documentary meta comedy about the thrills of behavioral marketing, technological determinism and wannabe alive machines that might likely end all human life as we know it.
Working in the style of a documentary essay, in one part the film considers the problem of humans being surrounded by robustly automated online social networks. A calming female voice in its terapeutic tone introduces us into the logics of data mining, behavioral marketing and the value system of machines. The narrator also asks the audience to ready their smart phone cameras in order to take pictures during the screening of the film to capture the projected graphs and diagrams. All that on top of apocalyptic visions of burning Hamburg during the G20 Summit that was also heavily photographed by smartphone cameras. Other parts of the film consider the future role of terapeutic chatbots in psychological self-realization and the human understanding of non-synthetic nature.

V prázdné aréně pod žhavým španělským sluncem se před mužem tyčí černý býk v plné síle. Trpí v pasti metafyzické koridy a těsně před tím, než se zhroutí v oblaku písečného prachu, ještě naposledy naplno předvádí svou zuřivost a sílu. Vyzáblý muž ve středních letech ve sklepení úzkostlivě studuje nehybnou černou býčí mršinu. Pečlivě jako v márnici otevírá tělo zvířete a zkoumá ho, jako by šlo o lidské tělo. Vyjme vnitřnosti a pomalu začne zvíře stahovat z kůže. Práce je to místy jemná, místy drsná, ale vždy krvavá; porážka býka představuje prastarý rituál.

Pepa, autor a vypravěč filmu, se po letech setkává s bratrancem Davidem v nemocnici, kde mu amputovali obě nohy. Pepy starší Brácha je na ulici deset let. Žije v betonové buňce na stejném sídlišti, kde Brácha s Pepou vyrostli. Jejich bratranec Marco, Davidův bratr, bydlí v garáži a sbírá elektro odpad. Pepa nedokázala zachránit svého tátu, ale chce zachránit Bráchu a bratrance.
Kdyby se holubi proměnili ve zlato sleduje tři roky života čtyř příbuzných, mapuje kontrast společného dětství a zásadně se lišící současnosti. Mozaikově strukturovaný dokument vypráví příběh o balancování mezi láskou a hněvem, péčí a sebedestrukcí a ohledává kořeny závislosti a možnosti prolomení generačního traumatu. Jak nechat žít (a možná i zemřít) ty, které milujeme? Jak přestat tolerovat a začít respektovat?