Kdo tu dnes chybí?
Živé situace, soustředěné pozorování, deníky z vědeckých expedic a výtvarně
působivé animace vytvoří osobitý dokument o křehkých a životně důležitých
vztazích mezi člověkem, ptáky a krajinou.
Skrze světoběžníka, uznávaného ornitologa a průkopníka telemetrického sledování ptáků Lubomíra Peškeho nahlédneme, jak změny v těchto vztazích ovlivňují život a smrt ptáků. A to na rovině jedinců, populací i druhů.
Včelojed, ibis či kos se díky vysílačům a fotopastem proměňují z anonymních kusů v konkrétní bytosti a přitahují naši pozornost ke svým osudům. Vyvstává zvláštní rozpor mezi tím, že člověk je schopný si vybudovat vztah pouze ke konkrétnímu jedinci, ten však, Peškeho slovy, z hlediska přežití populace svým způsobem nic neznamená. Jsou to právě komplexní vztahy v rámci životního prostředí, které musí být v pořádku, aby jednotlivé druhy prosperovaly.
Když však sledujeme jednoho z posledních divokých ibisů v syrské poušti, anebo rodinku brhlíků v budce na zahradě, vidíme, že na jedincích přeci jen záleží. Přesněji řečeno záleží na našem vztahu k nim. Vřelá všímavost vůči druhým tvorům, kterou nám ve filmu předvádí Lubomír Peške, nás nenásilnou cestou vede k přemýšlení o tom, co vlastně znamená mít živý vztah k přírodě. A co by to znamenalo, kdyby takový přístup byl běžný.
působivé animace vytvoří osobitý dokument o křehkých a životně důležitých
vztazích mezi člověkem, ptáky a krajinou.
Skrze světoběžníka, uznávaného ornitologa a průkopníka telemetrického sledování ptáků Lubomíra Peškeho nahlédneme, jak změny v těchto vztazích ovlivňují život a smrt ptáků. A to na rovině jedinců, populací i druhů.
Včelojed, ibis či kos se díky vysílačům a fotopastem proměňují z anonymních kusů v konkrétní bytosti a přitahují naši pozornost ke svým osudům. Vyvstává zvláštní rozpor mezi tím, že člověk je schopný si vybudovat vztah pouze ke konkrétnímu jedinci, ten však, Peškeho slovy, z hlediska přežití populace svým způsobem nic neznamená. Jsou to právě komplexní vztahy v rámci životního prostředí, které musí být v pořádku, aby jednotlivé druhy prosperovaly.
Když však sledujeme jednoho z posledních divokých ibisů v syrské poušti, anebo rodinku brhlíků v budce na zahradě, vidíme, že na jedincích přeci jen záleží. Přesněji řečeno záleží na našem vztahu k nim. Vřelá všímavost vůči druhým tvorům, kterou nám ve filmu předvádí Lubomír Peške, nás nenásilnou cestou vede k přemýšlení o tom, co vlastně znamená mít živý vztah k přírodě. A co by to znamenalo, kdyby takový přístup byl běžný.