Otcovství
Celovečerní dokumentární film se zaměřuje na téma otcovství, na moment, jenž je biologicky pro všechny muže stejný, a přitom ho vnímají různě. Na rozdíl od matky, která je těhotenstvím fyzicky od mateřství neodlučitelná, role otce záleží na přístupu, vůli a chápaní daného muže. Příběhy otcovství budeme zkoumat skrze českou, romskou, vietnamskou a ukrajinskou rodinu. Ústředními postavami jsou otcové, budeme mapovat jejich přístup k otcovské roli, obavy, těšení se. Zajímavé a pestré bude dokumentování kulturně odlišného pozadí, které určitě ovlivňuje tak zásadní roli, jako je ta otcovská. Jeden z otců by měl být tzv. aktivní otec, z kterého se stává zajímavý fenomén dnešní doby. Ve filmu chceme maximálně pracovat s obrazovou složkou a pečlivými kompozicemi.
Kdo tu dnes chybí?
Živé situace, soustředěné pozorování, deníky z vědeckých expedic a výtvarně
působivé animace vytvoří osobitý dokument o křehkých a životně důležitých
vztazích mezi člověkem, ptáky a krajinou.
Skrze světoběžníka, uznávaného ornitologa a průkopníka telemetrického sledování ptáků Lubomíra Peškeho nahlédneme, jak změny v těchto vztazích ovlivňují život a smrt ptáků. A to na rovině jedinců, populací i druhů.
Včelojed, ibis či kos se díky vysílačům a fotopastem proměňují z anonymních kusů v konkrétní bytosti a přitahují naši pozornost ke svým osudům. Vyvstává zvláštní rozpor mezi tím, že člověk je schopný si vybudovat vztah pouze ke konkrétnímu jedinci, ten však, Peškeho slovy, z hlediska přežití populace svým způsobem nic neznamená. Jsou to právě komplexní vztahy v rámci životního prostředí, které musí být v pořádku, aby jednotlivé druhy prosperovaly.
Když však sledujeme jednoho z posledních divokých ibisů v syrské poušti, anebo rodinku brhlíků v budce na zahradě, vidíme, že na jedincích přeci jen záleží. Přesněji řečeno záleží na našem vztahu k nim. Vřelá všímavost vůči druhým tvorům, kterou nám ve filmu předvádí Lubomír Peške, nás nenásilnou cestou vede k přemýšlení o tom, co vlastně znamená mít živý vztah k přírodě. A co by to znamenalo, kdyby takový přístup byl běžný.
působivé animace vytvoří osobitý dokument o křehkých a životně důležitých
vztazích mezi člověkem, ptáky a krajinou.
Skrze světoběžníka, uznávaného ornitologa a průkopníka telemetrického sledování ptáků Lubomíra Peškeho nahlédneme, jak změny v těchto vztazích ovlivňují život a smrt ptáků. A to na rovině jedinců, populací i druhů.
Včelojed, ibis či kos se díky vysílačům a fotopastem proměňují z anonymních kusů v konkrétní bytosti a přitahují naši pozornost ke svým osudům. Vyvstává zvláštní rozpor mezi tím, že člověk je schopný si vybudovat vztah pouze ke konkrétnímu jedinci, ten však, Peškeho slovy, z hlediska přežití populace svým způsobem nic neznamená. Jsou to právě komplexní vztahy v rámci životního prostředí, které musí být v pořádku, aby jednotlivé druhy prosperovaly.
Když však sledujeme jednoho z posledních divokých ibisů v syrské poušti, anebo rodinku brhlíků v budce na zahradě, vidíme, že na jedincích přeci jen záleží. Přesněji řečeno záleží na našem vztahu k nim. Vřelá všímavost vůči druhým tvorům, kterou nám ve filmu předvádí Lubomír Peške, nás nenásilnou cestou vede k přemýšlení o tom, co vlastně znamená mít živý vztah k přírodě. A co by to znamenalo, kdyby takový přístup byl běžný.
We had an oath
Against the backdrop of a collapsing regime and an emerging free society, the actions of a group of minors—ending in tragedy—have gradually faded from public discourse. Through period police reconstruction footage, we uncover a criminal story that has vanished from memory, much like the recovered materials themselves. The restoration of the sound and image serves as an aesthetic and formal portal into 1980s Czechoslovakia. This documentary diptych consists of two films, We Had an Oath and Yes, I Remember, each approaching the same story from a different angle to bear witness to an era that, much like the footage itself, seems lost yet remains dangerously close.