CZ

Ve vývoji

Pohodlné století

Pohodlné století je portrétem dvacátého století tak, jak prošlo pěti plzeňskými interiéry od architekta Adolfa Loose. Tyto nedávno znovuobjevené památníky životního stylu pěti bohatých německy mluvících židovských rodin jsou jevištěm, na kterém se odehrávají banální i klíčové okamžiky v životě jednotlivců i celé střední Evropy. Film nevykročí ze stěn interiérů a ty se mu naopak stanou plátnem, na kterém se znovuobjeví stíny minulých sta let. A to doslova. Byl to ostatně právě Adolf Loos, kdo nenáviděl pohled z okna ven. Tvrdil, že lidé mají žít ve svých praktických bytech a dění okolo je nemá rozptylovat. A čekal, že nové století bude především pohodlné. Ale ono nebylo.
Dějiny nejsou lineárním příběhem s hlavním protagonistou, vedlejšími rolemi, kde peripetii nutně následuje katarze. Jsou sledem drobných epizod, které nám až zpětně dávají smysl. Film představuje naši minulost skrze skutečné epizody ze života lidí, jenž obývali tyto interiéry. Jednotlivé soukromé momenty reprezentují historické okamžiky viděné optikou jejich 1250 metrů čtverečních. Proměny osobních interiérů vždy následují změny interiérů dějinných. Někdy historie doslova vtrhne až k vám domů, jindy váš domov pomalu přestaví za vašimi zády.
Historická paměť je selektivní a nespravedlivá. Z celých epoch si pamatujeme jen krátké útržky, mžitky před očima, zůstávají jen stíny. Film minulost oživuje pomocí videomapingu. Loosovy interiéry pojímá jako plátno znovuožívající projekcemi scén, které se v nich udály od dvacátých let do současnosti. Siluety postav, symboly a práce s obrazností jsou projekcí života obyvatel. Rodiny a režimy se střídají a každý sebou do bytu něco přinese, čím to minulé zakryje. Zvuky stěhování, ruchy života a hudba říkají to, o čem obraz mlčí.

Film je architekturou naší paměti i svědomí. Je naší představou Loosova pohodlného století.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace