Společná řeč

Režisérka, jež byla vždy vnímána jako černá ovce rodiny, se vydává do běloruského Vitebsku, aby se svými rodiči pohovořila o minulých křivdách i tabuizovaných tématech. Snaha nalézt společnou řeč, která naráží na bouřlivé emoce i neschopnost se upřímně vyjádřit, je zachycena prostřednictvím osobních momentů a detailních záběrů na tváře protagonistů. „Rozhodla jsem se navštívit své rodiče ve Vitebsku, abych si s nimi popovídala o věcech, o nichž jsem předtím neměla odvahu mluvit, a položila jim pár palčivých otázek.“ V. Chajkouskaya  .