Maroš Berák

Ve filmu Křehká identita hledá osobitá slovenská režisérka Zuzana Piussi současnou podobu toho, jak její krajané chápou svoji národnost. Vyslovuje obavu, že slovenské národnostní cítění má křehké kořeny a je snadno politicky zneužitelné. Její hrdinové se často vymezují vůči významným českým postavám československých dějin a hledají nacionální kořeny ve společné „přednacionální“ minulosti Velké Moravy. I když mnohé příběhy působí tragikomicky, bouřlivý vývoj sjednocené Evropy ukazuje, že hledání vlastní identity je křehká věc nejen na Slovensku.

Se šikanou v práci se setkala více než třetina pracovně aktivních lidí. Nevyhýbá se ani státním institucím, domoci se práva je krajně obtížné..
Dokumentárně-scénický film analyzující šikanu v institucích a firmách v navazujícím sledu příběhů, které jsou sestaveny do vrstvujíciho se celku.Ostatní velký výzkum STEM / MARK z roku 2013 uvádí, že šikana postihuje 23 procent pracujících. Překvapivě velké procento z registrovaných případů se týká lidí pracujících ve veřejném sektoru, nebo ve státní správě (úřady, policie, školy, státní rozpočtové organizace). Důvody šikany na pracovišti a její příčiny jsou různé. Cílem naší pozornosti je práce s lidmi, kteří přežili takovou dlouhodobou traumatizující zkušenost.

Návrat jednoho z prominentních vězňů Barmského režimu zpět do vlasti, odkud odešel, poté co byl propuštěn po 20 letech z vězení, kde tajně nafotil 600 nikdy nepublikovaných fotografií, které užilo OSN v jednáních s vojenskou juntou. Cesta za lidmi z obou stran léta rozdělené společnosti dává jiný pohled na možnosti soužití, odpuštění a pohledu na vlastní život i společnost. Před volbami 2020 chce Banyarr vědět, zda je možné žít zpátky v zemi. Tuto jednoduchou otázku si kladou stovky milionů lidí, kteří uprchli z jejich zemí, kteří trpí drsnými režimy nebo dokonce válkami. Chce vědět, zda je demokratický a otevřený rozvoj společnosti možný, a to navzdory vzrůstajícím rozporům na mnoha úrovních.