Martin Ryšavý

Česká republika

Martin Ryšavý

režie, scenář, kamera

Ze školy do života

V dokumentárním filmu Ze školy do života bychom rádi představili širší veřejnosti život lidí s kombinovaným postižením. Reálnou cestu k přijetí a plnohodnotnému zapojení lidí s kombinovaným postižením do většinové společnosti, cestu k možnosti žít život takový, jaký oni sami chtějí, pak představují integrační procesy. Film by se měl věnovat lidem s kombinovaným postižením, kteří studují Praktickou školu v Jedličkově ústavu. Praktická škola je v podstatě střední speciální škola připravující žáky všeobecným studiem a praxemi na běžný život. Škola ale představuje pro studenty chráněné místo, poskytující všestranně přizpůsobené prostředí, snadno dostupné a vhodné služby všeho druhu od zdravotní péče po tréninkové pracoviště. Tranzitní program pomáhá studentům s přípravou a pak i se samotným přechodem ze školy dále. Jedná se o společenské téma, které se svojí důležitostí vymyká parametrům, jako je sledovanost. Je to skupina lidi ve společnosti a proces, kterým procházejí, o kterém bychom všichni měli vědět víc než doposud. Martin Ryšavý je jeden z mála autorů, u kterého je jasné, že tento příběh nepostaví na lidském soucitu ale naopak na citlivém vyprávěni a identifikaci s postavami, které sleduje dva roky.

Život v pekle

Se šikanou v práci se setkala více než třetina pracovně aktivních lidí. Nevyhýbá se ani státním institucím, domoci se práva je krajně obtížné..
Dokumentárně-scénický film analyzující šikanu v institucích a firmách v navazujícím sledu příběhů, které jsou sestaveny do vrstvujíciho se celku.Ostatní velký výzkum STEM / MARK z roku 2013 uvádí, že šikana postihuje 23 procent pracujících. Překvapivě velké procento z registrovaných případů se týká lidí pracujících ve veřejném sektoru, nebo ve státní správě (úřady, policie, školy, státní rozpočtové organizace). Důvody šikany na pracovišti a její příčiny jsou různé. Cílem naší pozornosti je práce s lidmi, kteří přežili takovou dlouhodobou traumatizující zkušenost.

Miluj generály

Návrat jednoho z prominentních vězňů Barmského režimu zpět do vlasti, odkud odešel, poté co byl propuštěn po 20 letech z vězení, kde tajně nafotil 600 nikdy nepublikovaných fotografií, které užilo OSN v jednáních s vojenskou juntou. Cesta za lidmi z obou stran léta rozdělené společnosti dává jiný pohled na možnosti soužití, odpuštění a pohledu na vlastní život i společnost. Před volbami 2020 chce Banyarr vědět, zda je možné žít zpátky v zemi. Tuto jednoduchou otázku si kladou stovky milionů lidí, kteří uprchli z jejich zemí, kteří trpí drsnými režimy nebo dokonce válkami. Chce vědět, zda je demokratický a otevřený rozvoj společnosti možný, a to navzdory vzrůstajícím rozporům na mnoha úrovních.

Land of Fire

Land of Fire nás bere na cestu kanadskou divočinou, odlehlými oblastmi Britské Kolumbie, kde v lesích číhají temné stíny minulosti. Je to země, jejíž tepnami jsou silnice, podél nichž mizí mladé ženy. Lidé marně bojují o záchranu svých vesnic a rodin před rozsáhlými lesními požáry. Osamělá auta bloudí temnou krajinou jako lovci stopující kořist. Dění na silnici sledují z plakátů tváře těch, kteří zmizeli.
Ať zde mluvíme s kýmkoliv, všichni mají osobní zkušenost s násilím, znají někoho, kdo zemřel při rvačce nebo se ztratil. Lidé se často obracejí k mytologii a rituálům ve snaze najít odpovědi. Věří, že když se člověku stane něco zlého, jeho duše odejde do buše a tělo bezcílně bloudí světem živých.
Cestujeme do míst, která stojí na troskách starého světa, světa magických bytostí divočiny, který byl dávno zničen. Film je abstraktním pohledem na fenomény ztráty, smutku a podoby života v místě zasaženém násilím a lesními požáry.
Land of Fire sleduje rodinu, která hledá spravedlnost za vraždu své dcery a sestry, a jinou rodinu, která se potýká s odkazem mrtvého respektovaného člena komunity. Prizmatem často tragických osobních zkušeností film zkoumá propojenost lidské existence, střet modernity a pradávných příběhů a hluboké výzvy, kterým čelí jednotlivci hledající útěchu v divočině.
Požáry pohlcují celá údolí, postavy u silnic osvětlené pouze projíždějícími auty vypadají jako duchové, lidé tančí kolem ohně na památku zemřelých a muži se vydávají do lesů lovit medvědy. Je možné v tomto temném, zapomenutém světě najít útěchu a klid?