ČESKÝ DOKUMENT

Richard Müller: Nepoznaný: Mezinárodní premiéra na MFF Karlovy Vary

8. 6. 2017

Autor: Mark Pickering, Marta Obršálová

Film Richard Müller: Nepoznaný, natočený v česko-slovenské koprodukci, bude promítán na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v sekci Soutěž dokumentárních filmů.

„Každý normální člověk se něčím huntuje,“ říká slovenský zpěvák Richard Müller, když se zakusuje do pořádného kusu krémového dortu při rodinném jídle ve snímku Nepoznaný. „Já se přejídám.“

Dokumentární film Miro Rema vypovídá příběh Richarda Müllera – úspěšného hudebníka, jehož kariéra ozdobená platinovou deskou za prodej alb byla zkrácena hedonickou náloží pití a drog. Nyní o mnoho let starší, byla mu diagnostikována bipolární porucha a ztrácí hlas, který si zničil cigaretami a zneužíváním návykových látek, je abstinent, otylý a ztělesňuje nenasytného, deprimovaného chlapíka, který se vzdal. A přesto to není tak jednoduché – souhlasil s tím, že se vydá na šňůru jedné stovky koncertů s novým albem a se slovenskou kapelou Fragile.

Není vůbec jasné, co se při jeho křehkém duševním a fyzickém stavu může všechno stát.

Remův přesvědčivý film (v česko-slovenské koprodukci endorfilmu) začíná psychedelickým náporem sestříhaným ze starých koncertních záběrů, hudebních a domácích videí – na jednom z nich Müller sugestivně hraje na kytaru jazykem – a vrhá nás hluboko do excesů Müllerovy bouřlivé minulosti. Byl to showman a bavič plný sebedůvěry, kouzla a bravury.

V ostrém kontrastu k tomu je dnešní Müller zachycen, jak osamocen nešikovně sedí na židli a ruce se mu nervózně třesou nebo jak ve společnosti dalších lidí bolestně vzdychá a neví, co říci. Toto zajímavé srovnání je převládajícím rysem filmu: jsme svědky padlé rockové legendy, která se snaží vyrovnat se svým stavem a poklesem popularity a která nyní žije život, v němž – ze zdravotních důvodů – chybí věci, které ho dříve hnaly kupředu.

„Když jsem nebyl abstinent, byl jsem velice tvůrčí,“ řekl během televizní show Janu Krausovi, když propagoval své album a turné. „Myslím, že většina mých současných problémů pochází z toho, že jsem abstinent.“ Tyto problémy – jeho neschopnost znovu psát kouzelné písně jako dříve nebo nabrat energii ke zpěvu a živému vystupování jsou jistě skutečné – a v průběhu celého filmu vidíme, jak Müllera nekonečně frustrují. Nicméně právě pití významně přispělo k jeho současné zchátralosti.

Jedna jeho bývalá partnerka vysvětluje, jak musela schovávat lahve slivovice, aby je nenašel. Když se mu nějakou najít podařilo, musela zbytek láhve vylít do dřezu. Stejně kontroverzní byla i jeho kariéra. Na jednom koncertě v roce 2000 byl natolik napumpovaný alkoholem a drogami, že se na pódiu svlékl donaha a zeptal se diváků, zda někdo nemá nějaký metamfetamin. Tímto kouskem část veřejnosti pobouřil a ve své omluvě – napsané v podobě písně „Nahý 2“ – ke svým fanouškům prohlásil, že svlékat se už znovu nikdy nebude. Zatímco celá tato očista zdůraznila Müllerovu schopnost sebereflexe a schopnost osvěžit svou hudbu smyslem pro humor, neodvedla pozornost od skutečnosti, že Müllerův organismus je napěchován chemií a on sám má daleko do vyrovnaného člověka.

Dalším faktorem, který způsoboval Müllerovi jak extázi, tak i nesnesitelnou bolest, je jeho vztah se ženami. Ve filmu – prostřednictvím domácích prázdninových videí a sekvencí s rozhovory – jsme zpočátku svědky osvěžující romantiky Müllerova vztahu s jeho první manželkou Soňou. Nicméně když se Müller chlubí svému nahrávacímu týmu, jak krásná je, Soňa pochmurně odpovídá: „A tohle říká feťák.“ Tento vztah skončil rozvodem a další pozoruhodná láska, Iva Bittová, se kterou se později rozešel textovou zprávou, vypráví o jeho způsobech, jak se ženami zacházel. „Richard se vrátil domů pozdě k ránu a vykopl dveře. Byl s třemi dívkami. A začal se předvádět, musel být sjetý. A já jsem vůči tomu všemu byla slepá. Jen jsem se na něj dívala jak malá holka.“

Jedním z nejpůsobivějších aspektů dokumentárního filmu je jeho kinematografie; Remova dotěrná kamera s dlouhými záběry nabízí fascinující vizuální průnik do Müllerova zoufalého světa. A to až do jeho útrob – obrazy vytáhlého, ​​energického Müllera kontrastují se zachycením bolesti a nepříjemností doprovázejících jeho běžné vykonávání potřeby na toaletě, upoutává pozornost na člověka, který bojuje s tím, aby se vymočil, než vystoupí před vyprodanou arénou. Na jedné propagační fotografii k návratovému turné pomáhají Müllerovi do hotelové lázně dva asistenti. Jen zářivá výzdoba hotelové koupelny zahání dojem, že jde o fotografii z domova důchodců. Müller má při tomto svém ponížení daleko do té energické mladé rockové hvězdy, na kterou si jeho staří fanoušci kupují lístky, aby ji mohli vidět.

Nakonec nás však náš záporný hrdina potěší. Podobně jako ve všech příbězích o zdařilém návratu, vidíme Müllerův triumf při koncertě na bratislavském stadionu, kterým se dokument uzavírá. Závoj deprese se nadzdvihne, když znovu objeví – částečně – svůj hlas zpěváka a uvědomí si, že je stále schopen diváky bavit.

„Když vycházím na pódium," říká, „snažím se to přemoci. Pak odcházím a cítím úlevu. Úzkost se nicméně vrací. O hodinu později nebo druhý den. Ale večer po koncertu je obvykle docela pěkný.”

Richard Müller: Nepoznaný
Slovenská republika / Česká republika
2016, 90 min
Režie: Miro Remo
Scénář: Marek Kučera, Miro Remo
Kamera: Miro Remo
Hudba: Richard Müller, Fragile
Střih: Marek Kráľovský
Producenti: Ivan Ostrochovský, Jiří Konečný
Produkce: Punkchart Films, endorfilm
Koprodukce: Česká televize, RTVS, AII4Films, Arsy-Versy

Na MFF Karlovy Vary: mezinárodní premiéra, sekce: Soutěž dokumentárních filmů

zpět na články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace