ČESKÝ DOKUMENT

Češi na IDFA '17: Dva dokumenty soutěží o prestižní ocenění, jeden v kategorii Masters

23. 10. 2017

Autor: Mark Pickering

Na oficiálním programu letošního Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA se představí tři české snímky. Dva z nich jsou dokonce horcí kandidáti na ocenění – Nic jako dřív autorské dvojice Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, Švéd v žigulíku režiséra Petra Horkého. V sekci Masters se představí Svět podle Daliborka od Vita Klusáka. Nyní si tyto neuvěřitelné filmy přiblížíme – a také se ohlédneme za dalšími úspěšnými českými snímky, které diváky festivalu zaujaly v minulém desetiletí.

V rámci soutěžní kategorie First Appearance bude na letošním IDFA promítán český film Nic jako dřív. Tento snímek, který natočili Lukáš Kokeš a Klára Tasovská (v produkci společnosti nutprodukce a v koprodukci HBO Europe), dokumentuje život čtyř teenagerů žijících v českém pohraničním městečku, kteří se úzkostlivě připravují na maturitní zkoušku a chystají se na cestu do světa mimo relativní pohodlí školního prostředí. Záběry na protagonisty, pořizované z těsné blízkosti, podmanivě otevírají dvířka do života mladých. Zatímco je sledujeme odpočívat na pláži nebo opile tančit na rapovém koncertě, zároveň vidíme, jak musí čelit všemu, co přináší dospělost a láska, budování kariéry a ještě strašidelnější realita nastávajícího rodičovství. Film finančně podpořil český Státní fond kinematografie.

Tato nominace v kategorii First Appearance navazuje na předchozí český snímek, Stále spolu z roku 2014. V režii Evy Tomonové a v produkci Jiřího Konečného (endorfilm) nás tento snímek seznamuje s životem excentrického českého manželského páru a jejich devíti dětí, s jejich relativně harmonickým životem kolem zchátralého, vlastními silami postaveného domu. Přestože rodiče dosáhli širokého vzdělání, rozhodnou se nezapojit své děti do školního systému, nýbrž jim raději vytvoří svůj vlastní vzdělávací program a volí nikterak lukrativní život na dávkách. Díky šikovné autorské ruce režisérky Tomanové je snímek působivý a myšlenkově provokující pohled na volbu absurdního životního stylu – a byla velká smůla, že mu cena v kategorii First Appearance, na kterou byl nominován, nakonec utekla.

Šokující dokumentární film Víta Klusáka Svět podle Daliborka se představí ve výběrové kategorii Masters, v níž mu budou dělat společnost nejnovější snímky slavných dokumentaristů, jako jsou Errol Morris, Claire Simon, Steve James, Rithy Panh a Lucy Walker. Tento film, v produkci Filipa Remundy - Hypermarket Films, je okouzlujícím pohledem do neohroženého života českého neonacisty – muže, který rád maluje, komponuje vulgární rapovou hudbu a předvádí představení jednoho herce, v nichž násilně napadá Romy. Film finančně podpořil Státní fond kinematografie.

Není to Klusákova první účast na IDFA. Do festivalového programu již byly zařazeny jeho předchozí filmy. V roce 2004 se zde promítal jeho filmový projekt Český sen (ve společné režii a v koprodukci s Filipem Remundou). Tento snímek byl skvělou ukázkou síly marketingu. Autoři kvůli němu vytvořili falešné nákupní centrum s levným zbožím a v reklamní kampani používali zavádějící slogany „Nenakupujte“ a „Nejezděte“. Supermarket – prázdné pole se vztyčenou fasádou, pomalovanou jasnými barvami – okouzlil nakupující svými inzerovanými poklady, a když před ním Remunda s Klusákem pózovali jako dva jeho manažeři, dosáhli napínavého, přesto však zábavného účinku. Dalším Klusákovým pozoruhodným vystoupením na festivalu byl jeho dokumentární film Vše pro dobro světa a Nošovic (2010). Ten se zaměřuje na českou vesnici, ve které se vyrábí automobilové díly pro společnost Hyundai, a dokumentuje, jak je venkovský život zničen městským kapitalismem a jak přísné obchodní praktiky korejské společnosti donutily místní pracovníky k vyčerpávajícím směnám. Snímek sleduje příběh devíti osob, z nichž nejpůsobivější je příběh majitele půdy, který tvrdošíjně odmítá svůj pozemek firmě odprodat – postaví přitom výsměšnou protestní sochu sestavenou z automobilových dílů a připojí k ní svůj dopis o hrozícím smrtelném nebezpečí. Film je ostrým politickým komentářem namířený proti zlu konzumu.

V kategorii středometrážních filmů je nominován film Petra Horkého Švéd v žigulíku. Autorův debutový film, který produkoval Martin Jůza z Krurtartu v koprodukci s Českou televizí a s podporou Státního fondu kinematografie, se zaměřuje na automobilovou továrnu Lada v ruském městě Toljatti a na pokusy švédského manažera Bo Anderssona modernizovat archaický a zkorumpovaný systém. Prostřednictvím zábavných a objevných obrázků z ruského života – a mnoha depresivních stereotypů – přináší Horký zajímavou tragikomedii, která ukazuje, jak je největší evropská země ponořena do své sovětské minulosti.

Ačkoli je Švéd v žigulíku vůbec první nominací českého dokumentu v kategorii středometrážních filmů, celkové prvenství patří hrůzostrašnému, ale vynikajícímu snímku Katka režisérky Heleny Treštíkové, který byl na IDFA nominován již v roce 2010 v soutěžní kategorii celovečerních dokumentárních filmů. Tento pulzující, ale výrazně temný film vypráví příběh devatenáctileté Katky závislé na heroinu, která na ulici bojuje se svými démony. Snímek byl natáčen po dobu 12 let a diváka seznamuje s náročnou cestou protagonistky od závislosti k zotavení, s jejím milostným životem i bojem s mateřstvím – s cestou, která se krutě stočí do každodenního ubohého utrpení. Dalším filmem Treštíkové uvedeným na IDFA byl v roce 2012 Soukromý vesmír (oba filmy produkovala společnost Negativ Film Production), zařazený do kategorie Masters. Délka natáčení tohoto filmu byla ještě velkorysejší než v předchozím případě, snímek zachycuje zhruba 37 let v životě jednoho muže – Honzy – od jeho narození až po současnost. Honzova matka – dávná režisérčina přítelkyně – souhlasila s natáčením porodu a natáčení nakonec trvalo přes tři desetiletí, během nichž divák pozoruje, jak Honza dospívá od dítěte k chlapci a jak se z něho dále stává výstřední muž na pozadí obrovských politických změn.

V posledním desetiletí festival IDFA přilákal pozornost zahraničních filmových fanoušků k řadě dalších inteligentních a řemeslně dobře zpracovaných českých dokumentů. Občan Havel (premiéra na IDFA v roce 2010) byl nádherným portrétem člověka, který díky své statečnému úsilí během sametové revoluce v roce 1989 a následnému výkonu prezidentského úřadu povznesl Československo z temných hlubin komunismu, aby se stalo nezávislým státem se zajištěným demokratickým zřízením. Režiséři Miroslav Janek a Pavel Koutecký (v produkci Pavla Strnada pro Negativ a Jarmily Polákové z Film & Sociologie) se zaměřili na období, které Václav Havel strávil v prezidentském úřadu, během kterého se zabýval ekonomickou krizí, postihla jej smrt jeho manželky Olgy a uzavřel nové manželství s herečkou Dagmar Veškrnovou. Snímek nám Václava Havla představuje jako srdečného člověka s velkou dávkou důstojnosti a lidství.

Další český film, který na IDFA diváky zaujal, byl film Vítejte v KLDR (2009) režisérky Lindy Jablonské. Snímek byl výsledkem její dokumentaristické cesty do Severní Koreje prostřednictvím jedné české cestovní agentury. Jablonská tajně zachytila svou zkušenost a odhalila fungování nepochopitelné země, jejíž společenský a ekonomický rámec byl ponořen do temných a bizarních totalitních praktik tehdejšího vůdce Kim Čong-ila.

Vlastní režijní počin Filipa Remundy Obec B. byl nominován v soutěžní kategorii o Stříbrného lva v roce 2002. Tento film – tentokrát bez spolupráce s Vítem Klusákem – zachycuje Remundu ve stopách amatérského filmaře Jaroslava Třísky v prostředí vesnice Blšany. Zaměřuje se na fotbalový klub FC Chmel Blšany, který hraje nejvyšší fotbalovou ligu, přestože se nachází v obci s méně než tisícovkou obyvatel. Dvojice odhalila, že veřejnoprávní Česká televize přenášela každý domácí zápas tohoto vesnického klubu, a následně autoři zachytili její ospalý život během týdne. Čím více místní vesničané ztrácejí iluze o kapitalismu, tím spíše se většina z nich přiklání k názoru, že by byli rádi, kdyby se starý komunistický systém vrátil zpět.

Všechny tyto snímky svědčí o rostoucí kvalitě českého dokumentárního filmu, přestože žádný z nich ve své kategorii na vítězství zatím nedosáhl. Letošní nominace však skýtá výraznou naději, že se český dokument konečně ocenění dočká.

Festival IDFA proběhne od 16. do 29. listopadu v nizozemském Amsterdamu. Více informací o českých filmech, které zde budou promítány, naleznete na stránkách www.idfa.nl.

zpět na články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace