Čekání na Godota... v Sarajevu

Léto 1993. Byla jsem v Sarajevu. Byl to můj druhý pobyt zde během války. K mému překvapení se tu zjevila Nicole, přijel s ní kameraman a zvukař. Chtěla tu natočit dokument o mé divadelní režii hry Čekání na Godota. Ten film se stal protiválečným gestem a poctou hrdinskému obyvatelstvu toho města. Sontag sice není režisérkou tohoto filmu, ale je v určitém slova smyslu jeho protagonistkou. Její tehdejší partnerka Nicole Stéphane se vydala do Sarajeva, aby zachytila atmosféru přípravy divadelní inscenace Beckettovy hry. Dokument vznikal v reálném nebezpečí života pro všechny zúčastněné. Unikátním způsobem se podařilo vystihnout genia loci obleženého města a postihnout stav lidí, kteří byli zároveň herci, obyvateli, obránci i oběťmi. Kamera podává svědectví o jiném boji. Město později vyjádřilo svůj dík přejmenováním na náměstí před divadlem na Divadelní náměstí Susan Sontag.