Synopse
Je možné mít se sourozenci normální vztah po letech plných nenávisti a násilí? Jednou přišla moje sestra Ilknur pozdě domů. Matka jí začala mlátit. Ilknur se podařilo vysmeknout a snažila se utéct. Matka vzala něco do ruky a hodila to po ní. Ilknur sebou škubla a pak se ozval řinčivý zvuk. Na zem dopadl ostrý nůž. Rána v Ilknuřiných zádech byla tak velká, že byly vidět její plíce. Na ten pohled se nedá zapomenout: shluk chvějící se růžové hmoty. Když mi bylo 12, rozhodla jsem se jako jediná z mých sourozenců odejít do dětského domova a začít tak nový život. Rodiče se v roce 1994 nakonec rozvedli. O pár let později byl můj otec Mehmet odsouzen za ublížení na zdraví a znásilnění a vyhostili ho zpět do Turecka. Dnes už jsme se sourozenci dospělí a matka je milující babičkou, láskyplně pečující o sestřiny děti. Dnes už dobře vím, že před minulostí se nedá schovat.
Fotogalerie
