Bytí a nicota

"„Being and Nothingness“ (Bytí a nicota) přetváří hudební dílo do vizuálního a zabývá se úlohou lidí v tomto představení světla a zvuku. Po prologu, ve kterém skladatel a dirigent Beat Furrer získá a aranžuje jednu Schumannovu skladbu, jejíž provedení je vlastním námětem filmu: Podle toho, jak se mění noty objevují se a mizí příslušní hudebníci ze souboru Klangforum Wien. Výsledem je choreografie zvuku. Pomíjivost hudby se proměňuje
v balet těl, jež - někde mezi přítomností a absencí – připomíná nestabilitu bytí jako jakousi dialektickou podívanou.
"