POSLEDNÍ OBRAZ

Jaké je žít se ztrátou zraku a vědomím, že již nikdy nespatříte tvář svých blízkých? Snímek je sondou do životů lidí se zrakovým hendikepem, kteří již zcela ztratili nebo pomalu ztrácí možnost vidět svět kolem sebe, ale přesto se nevzdávají hledání štěstí a životního optimismu. Protagonisté vypovídají o svých pocitech, obavách a frustracích, ale i vzpomínkách na vizuální vjemy, svých snech a naději na možnost nadále žít téměř plnohodnotný život. Lyrický styl vyprávění, melancholicky stylizované záběry a střípky osobních archivů vytváří kontrast k tvrdé realitě životů lidí se zrakovým hendikepem. „Pamatuji si hlavně okamžiky. Ne obrazy. Úsměvy si pamatuji... nebo jiskry v něčích očích.“ z filmu POSLEDNÍ OBRAZ (00:01:40–00:01:54)