Kráva

Protagonistkou zemitého mateřského dramatu Andrey Arnold je černobílá holštýnská dojnice Luma. V průběhu několika let sledujeme její neveselý život na jedné britské mléčné farmě. Pohotové snímání z bezprostřední blízkosti empaticky zohledňuje myšlení a cítění zvířat, která byla člověkem redukována na stroje rodící telata a produkující mléko. Vysilující cyklus brutálních zásahů do tělesné integrity jen párkrát přeruší lyrické okamžiky zklidnění. Právě během nich můžeme společně s krávami, hledícími na hvězdnou oblohu, snít o světě, v němž nebude krutost k živým tvorům stejně samozřejmá. „Vybavuji si z dětství, jak jsem z našeho okna pozorovala krávy na okolních pastvinách. V Anglii není nic výjimečného mít v okolí takový druh krajiny. Působilo to na mě tak, jako bych se dívala na malířské plátno. Chtěla jsem zjistit, jaké by to bylo, vstoupit do takového obrazu a vydat se na setkání s jeho realitou.“