Synopse
Byl hudební génius Václav Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Komu vadí možnost rychlé a účinné léčby nádorových onemocnění? Stane se z nás národ skladníků na evropské křižovatce? A je současná česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu?Režisér J.A. Pitínský zkouší v Národním divadle novou inscenaci slavné opery Bedřicha Smetany Dalibor. Pěvci zpívají za doprovodu klavíru a v civilu nacvičují své pohyby po jevišti. Vedle Pitínského, který jim stále udílí režijní pokyny, se mezi nimi proplétá i Karel Slach s filmovou kamerou a v živelných, bezprostředních obrazech zachycuje zrod celého představení. Své vlastní svérázné paralelní představení Dalibora mezitím inscenuje v prázdném hledišti také filmový režisér Karel Vachek, který sem přivádí své hosty z řad umělců, vědců, intelektuálů i politických aktivistů. Za emotivního působení Smetanovy hudby, které Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v prostorách Národního divadla - místa, které se stalo výrazem mnoha národních tužeb i sebeklamů - příběhy lidí, kteří našli pádný důvod postavit se proti oficiální moci a zákonům v nejrůznějších oblastech života. Ať se jedná o bratry Mašíny, agenta BIS Vladimíra Hučína, anarchistu Jakuba Poláka nebo lékaře praktikující zatím nepovolenou metodu léčby rakoviny - devitalizaci. Ti všichni se symbolicky stávají (především v morálním smyslu) následovníky velkého rebela, rytíře Dalibora. Umělci byli vždy elita, která v Čechách určovala normy. Selhání elit vede k dějinným tragédiím. Selžou-li elity, musí přijít bratři Mašínové. Revoluce roku 1989 byla podle historika Jana Tesaře jen představení pro svět - až skončí představení, můžeme začít kolaborovat, nastane lhostejnost a neúčast. Pak přijde další happening a národ bude opět sjednocen. Obě inscenační roviny - operní i dokumentaristická - spolu po celou dobu komunikují, neboť motivy z libreta opery jako by glosovaly dokumentární výpovědi osob.
Snímek je závěrečným filmovým esejem Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Představuje proto mimo jiné také určitý úběžník myšlenek a motivů, slévajících se v něm z Vachkovy tvorby z období předešlých, ale zejména z devadesátých let, které procházejí (nejen) celou tetralogií. Tím se završuje svérázná a velmi cenná (ačkoli pro někoho poněkud autorsky svévolná či filmařsky grafomanská) společenská a intelektuální kronika, nepodléhající dobovým klišé, která, z kterékoli strany vzato, rozhodně nemá v českém filmu obdoby.
Snímek je závěrečným filmovým esejem Vachkovy tetralogie Malý kapitalista. Představuje proto mimo jiné také určitý úběžník myšlenek a motivů, slévajících se v něm z Vachkovy tvorby z období předešlých, ale zejména z devadesátých let, které procházejí (nejen) celou tetralogií. Tím se završuje svérázná a velmi cenná (ačkoli pro někoho poněkud autorsky svévolná či filmařsky grafomanská) společenská a intelektuální kronika, nepodléhající dobovým klišé, která, z kterékoli strany vzato, rozhodně nemá v českém filmu obdoby.
Fotogalerie
