Máňa po deseti letech

"Jsem věčnej běžec. Stop je pro mě jen kriminál. Tady to má řád a smysl," svěřuje se režisérce Olze Sommerové recidivistka Máňa. Po necelém roce stráveném ve vězení si Máňa může opět užívat svobody. Ale kde, když nemá kam jít, a jak, když slovo pracovat nemá ráda? O své budoucnosti si čtyřiatřicetiletá Máňa nedělá sebemenší iluze. Dobře ví, že její život je věčným kolotočem vězení, krátkého pobytu na svobodě, drobných krádeží, soudu a opětovného uvěznění. Jednou z mála radostí jsou pro ni návštěvy filmového štábu, který emocionálně nevyrovnanou Máňu zachycuje i ve chvílích zmatené radosti či při tragikomických setkání s úřady. Po deseti letech se Olga Sommerová rozhodla se s přiznanou mírou sympatie vrátit ke své ukázkové antihrdince a bez jakýchkoli hodnotících soudů ukázat, že jiný domov než za vězeňskou zdí už Máňa zřejmě nemůže nalézt.