Synopse
Zamčené dveře v bělehradském bytě, které nikdo neotevřel po více, než 65 let, probouzí touhu po prozkoumání toho, co přijde po demokratické revoluci. Tváří v tvář symbolu toho, jak se z politického stává osobní, jedna srbská rodina se stává odrazem toho, jak lidé volí, od boje proti represím až k vyrovnávání se se ztrátou iluzí ze změny. Před deseti lety začala režisérka natáčet za zavřenými dveřmi ve svém domově s touhou vyprávět o změnách v Srbsku z velmi osobního úhlu – z místa, kde žije, v místě politických rozporů. Prostřednictvím rozhovorů se svou matkou, bývalou politickou aktivistkou proti Miloševičovu režimu, režisérka začíná klást otázky týkající se závazků a povinností. Stejně jako stovky dalších, kteří se na ulicích dožadovali demokracie a změny, a kteří zároveň čelili vystřízlivění ze zjištění, že svrhnout diktátora byl ten nejjednodušší krok v porovnání s tím, co přijde po něm. Režisérčina matka ve svém projektu při příležitosti přebírání ceny Freedom Fighter´s Award, řekla, že „svoboda, kterou jako bojovnice za svobodu získala, byla největší prohrou jejího života“. Děj filmu roste jako spirála: Osobní pátrání začíná konverzací dcery s matkou, vede před rodinnou kroniku, která se stává zprávou o rozvířené době a končí vyprávěním příběhu celé země. Zatímco příběh se odehrává uvnitř bytu, výhled z oken nám umožňuje nahlédnout do Srbska tak, jak ho v médiích vídáme jen zřídka. Ze svého bytu, který se nachází v politickém centru dění v Bělehradu, natáčí režisérka po dobu posledních 10 let a zachycuje tak dramatické a intimní momenty odehrávající se na ulicích po ní. Jaký příběh se odehrává za zamčenými dveřmi, v bytě plném historie? Že jednotlivec je bezmocný proti silám politiky, nebo že ji utvářejí rozhodnutí, která v takových okamžicích učinila?
Fotogalerie
