Synopse
Snímek vypráví příběh osmadvacetiletého polského bankovního lupiče Damiana, který je již druhým rokem uvězněn na samotce v Tarnově v jihovýchodním Polsku – bez jakéhokoli soukromí, bez oken a bez sebemenšího lidského kontaktu, tedy s výjimkou dozorců. Aby z toho nezešílel, snaží se analyzovat vlastní minulost a sní o světě venku – pokud možno o krásných ženách, luxusních hotelech a kubánských doutnících. Do jeho plánů do budoucna však postupně začíná pronikat i studium politologie, dobrodružný život fotografa či založení rodiny. Poklidné vyprávění přátelského drsňáka prudce kontrastuje s tím, jak jej maskovaný tým den co den vyvléká z cely, aby si hodinku pobyl na čerstvém vzduchu. Damian líčí, jaké to je, opětovně prožívat stále stejný den, jak se dostal na cestu zločinu či jaká ho čeká budoucnost. Ačkoli tvrdí, že „nepochází ze špatného prostředí“, přiznává, že „se nenarodil do zrovna vzorné rodiny“. Mezitím sledujeme, jak rázuje po maličké cele sem a tam, ptá se, kdy si bude moci zavolat, a snad třicetkrát denně si myje ruce. Hovoří přímo na kameru, která zachycuje jeho každodenní činnosti, a tyto scény se střídají se záběry z bezpečnostní kamery, které podtrhují jeho klaustrofobní existenci.
Fotogalerie
