Faceless

Obrazy strachu, proti strachu. Strach zamlžuje přítomnost. Živí se minulostí, která se nezadržitelně přelévá do přítomnosti a zmocňuje se budoucnosti. Překonání tohoto strachu pomocí vymazání minulosti a budoucnosti je příslibem státu v duchu Velkého Bratra. Je vymyšlen tak, aby legitimizoval nepřetržité monitorování veřejných prostor, což proměňuje sen o bezstarostné existenci a izolované přítomnosti v noční můru. Manu Luksch využívá slovníku filmového žánru science-fiction, aby nás do této noční můry vtáhla. V zásadě používá pouze obrazy získané ze záznamů kamerových systémů v Londýně, přičemž dodržuje britské zákony o přístupu k údajům. V zrcadlovém obrazu nepovedeného pokusu o osvobození, které toto trauma z jeho uvědomění si podněcuje, tento film úspěšně vyvolává ve svých divácích trauma prostřednictvím atmosférického a podivně osvětleného meta-vyprávění. Vyprávění o společnosti, jejíž sebeporozumění je uzavřeno do oslepující všudypřítomné přítomnosti médií.