PRIZMA

Cyklicky se probouzející postava či přehlídka obrazových a zvukových chyb představují způsob, jakým Im ve svém experimentálním snímku dekonstruuje předkamerovou realitu. Objektem jeho zájmu není hmotný svět, ale síla samotného média. Film vystupuje jako živá bytost, která svými mechanickými končetinami kráčí mezi tvůrcem a divákem. Médium coby božský algoritmus rozkládá realitu a znovu ji skládá. Rozpouští původní významy a zaplavuje věci, místa a lidi novým, kolektivním bytím. „Stopy skrytých časů a snů se donekonečna přehrávají.“ PRIZMA