Lovely Andrea

Kdyby se všechny obrazy slily do jednoho proudu, pluly by kolem nás a vzájemně se tak propojily ať už elegantně nebo obscénně prostřednictvím překladu nebo asociací... Jak by bylo možné ukotvit obraz? Bezstarostný překlad obrazů Hito Steyerlové je o ukotvování věcí elegantně-obscénním způsobem. V Tokiu pátrá po sérii fotografií, na nichž v roce 1987 pózovala svázaná provazy. Poté, co zpovídala experty a znalce v oblasti umění zaměřeného na spoutávání apod., našla v archivu jednoho magazínu to, po čem pátrala. Filmové pnutí je zde dle slov překladatele extrémně intenzivní v momentech, kdy Steyerlová listuje fotografiemi z dob, kdy byla ještě filmovou studentkou. Něco se ukotvuje, ale nedochází ke konečnému biografickému odhalení. Místo toho se z objevených fotografií stává proud neformálně utříděného archivu života spoutaného provazy, zprostředkovaného médiem v tom smyslu, v němž se hra na pána a otroka stává čímsi normálním.