Vostodvacet

Studenti čtvrtého ročníku katedry alternativního divadla pražské Divadelní akademie se spolu se studentkou dokumentaristiky Janou Počtovou rozhodli, že na sobě provedou experiment. Uzavřeli se na pět dní do divadelního studia Řetízek, aby se pokusili prozkoumat nové možnosti tvůrčího procesu v nezvyklém prostoru a v netypických podmínkách. Chtěli také lépe poznat sebe sama i své spolužáky, kteří pro ně byli doposud spíše kolegy než přáteli. Po sto dvaceti hodinách se utěsněná laboratoř otvírá, přicházejí diváci, aby bezprostředně sledovali výsledky tohoto pokusu... Je obdivuhodné, jak se dokumentaristka sžívá s prostředím, zcela ustupuje do pozadí, ačkoli je pozorovatelkou i tazatelkou. Kamera se tak stává věrným zrcadlem postav, partnerkou při otevřené zpovědi. Herci sami pak v extrémních podmínkách po čase opouštějí pole hry a konečně se stávají "svobodnými". Vězení se tak paradoxně mění na jediné místo, kde nalézají klid. Režisérka natočila nevšední sondu do duší mladých lidí, dokument o divadelní tvorbě a o zákulisí improvizace, psychologickou studii toho, kde v životě začíná a končí hra, kde končí stylizace a začíná přirozené emoční bytí.