Planeta šneků

Hluchoslepý básník poznává realitu pouze po hmatu, stejně jako šnek. Jeho pomalý haptický svět temnoty a ticha je tak vzdálený běžné realitě jako život na cizí planetě. Hojivý snímek však nepředstavuje existenci v izolaci a samotě jako tísnivé existenciální drama, ale jako celoživotní terapii tmou. Young-Chan nepřebývá na jiné planetě, to my jsme se v přemíře obrazových a zvukových vjemů vzdálili od vlastního nitra. Meditace o bariérách a svobodě očišťuje od civilizačního nánosu a otevírá dveře do elementárního světa tvarů, povrchů, pohybu a plynutí času. „Hendikepovaní jsou většinou vyobrazováni stereotypně, jako lidé, kteří potřebují naši pomoc a soucit. Můj film je jiný.“ Seungjun Lee