Hranice po našimu

"Svět bez hranic!". Tak zní jedno z hesel současné globální situace. Co to ovšem znamená? Jak je možné chápat sebe jako jedince a jako součást společenství, jestliže zanikají hranice všeho druhu? Je možné se ještě dnes vnímat v tom smyslu, že jsem odněkud? Je možné žít v jedinečném místě ve světě globální vesnice? Jakou povahu mají hranice v době bez hranic? Autoři filmu Hranice po našimu - Lenka Zogatová (scénáristka, producentka) a Jan Gogola ml. (scénárista, režisér) - se pokusili soudobou "bezhraniční" situaci promyslet v místě česko-polsko-slovenské hranice, která je zároveň místem, které jakoby na uvedené otázky odpovídalo už názvem svého nářečí - "po našimu". Neboli místem, které je si vědomé toho "svého" a které je možná právě díky tomuto vědomí fenoménu Těšínského Slezska různé podoby hranice překračovat. Alespoň představitelům filmu a zároveň osobnostem místního regionu se nepochybně daří být někým jiným, aniž by ztráceli sami sebe: svářeč se stává hvězdářem, kněz fotbalistou, policistka Matkou Terezou, učitel ladičem světa, šéfkuchař kuchařem písní, ředitelka mateřské školky s důchodcem se stávají obyvateli 17. až 18. století anebo bývalý celník mystikem...