Věra Krincvajová

Antonín Kratochvíl je dle magazínu American Photo jeden ze 100 nejzásadnějších fotografů světa. Za svobodu a slávu však zaplatil tvrdou prací tam, odkad jiní prchají, kterou zčásti vykupoval vinu za to, že doma při emigraci nechal syna, aniž by ho do té doby viděl. Setkali se až po dvaceti letech. Rozdílné pohledy a zážitky dvou generací ze dvou opačných stran železné opony je rozdělují dodnes. Stejný vzhled a stejná gesta, mezi světoběžníkem Antonínem a spíše klidnějším synem Michaelem, který jako fotograf preferuje práci doma v ateliéru, je propastný rozdíl.
Jejich složité hledání cesty k sobě navzájem je hlavní linkou děje. Společná výprava do uprchlického tábora otevře mnohé nevyřčené. I rodina a kolegové podají svědectví o vztahu otce a syna navždy poznamenaných historií.

Autentickým světem tantriků nás provede atraktivní indická umělkyně Papia. Na Západě je tantra většinou pojímána zkresleně. Sexuální praktiky jsou její součástí, ale ne základem. Papia Ghoshal a režisér Viliam Poltikovič tímto unikátním dokumentem představí tantrické rituály a techniky, renomované indické, evropské i domácí učitele i speciální tantrické rituály v tibetském buddhistickém klášteře v Sikkimu. O roli tantry v buddhismu též s tibetským dalajlamou. Poutavé vyprávění o osobité duchovní cestě z hlediska historie a praxe v současné Indii, její domovině, i u nás.

Sledujeme Pavlíčka velmi zblízka, ale spíše než „mluvící hlavu“ ho vidíme v interakci: ve studiu, s kapelou na koncertech, s fanoušky i s rodinou. Nejstarší syn Michal, dnes manažer, mluví o otcově posedlosti tvorbou. Synu Honzovi, kytarovému technikovi, nejvíc leží na srdci Michalova obsese perfektním zvukem. Kontrast mezi Michalem, který se v tvorbě nechává unést inspirací, a pedantem s urputnou pozorností pro detail, ten kontrapunkt mezi božským a pozemským, bude leitmotivem celého filmu. Zachytíme jeho vnitřní svět plný kontrastů, perfekcionalismu, rozhodnosti i empatie a otázek. Právě díky takovým kontrastům se totiž Pavlíček mohl stát tak výraznou osobností české rockové kultury i soudobé společnosti.

Časosběrný dokumentární film Na krev zachycuje osmou generaci loutkařského rodu Kopeckých skrze bratry Rosťu a Vítka Novákovy v klíčovém období jejich existence a to od roku 2014, kdy získali svůj vlastní prostor pojmenovaný Jatka78 a poprvé přičichli k ambicióznějším projektům s novocirkusovým souborem Cirk La Putyka. Zatímco v Evropě sklízejí slávu, doma je čekají překážky a komplikace. Přesto se nevzdávají. Dělají své umění s dechberoucí upřímností – a až na krev. Jejich krev je krev kočovných umělců, a jejich posed- lost sahá přes slavný rod loutkářů Kopeckých mnoho generací nazpět.

Jan jako mladý filmař žije navenek vcelku spokojený život, ale zároveň prochází vnitřní drtivou spirituální krizí. Proto mu jeho přítel nabídne, ať s ním podnikne prastarý očistný rituál v Jižní Americe. A tak se vydává za dobrodružstvím, které mu změní život.

Pan Jiří M. je asi 40 letý vysokoškolák, bývalý voják z povolání v elitní chemické jednotce. Žije na Ostravsku, kde se snaží provozovat vlastní pracovní agenturu zaměřenou na tězce zaměstnatelné. Podruhé ženatý otec šesti dcer se ve volném čase, se věnuje neobvyklé aktivitě, která postupně přerostla v osobní misi či poslání – darování spermatu. Jiří není jediný takový muž. Z Holandska pochází čtyřicetiosmiletý Mitch. To co dělá Jiří v malém a po česku, rozjel Mitch ve velkém stylu; začal svoje služby nabízet přes internet a zadarmo. Stal se natolik vyhledávaným a úspěšným (106 dětí), že mu média přiřkla titul „nejplodnější muž Evropy”.
Globalní inseminační velmocí je Dánsko, kde celý systém dárců stojí na anonymitě - to má svá úskalí, jak prokázala medializovaná kauza "Donor 7042".