House in a Bottle
V Polsku lidé pijí, pili a - pokud se nic nezmění - budou pokračovat v pití. Alkoholismus není pouze nemocí alkoholika. Objevuje se v úplných rodinách, neúplných, bohatých i chudých, intelektuálských, dělnických. Ve městské střední třídě i v provinčním, komunálním, venkovském Polsku. Chtěli jsme demokracii? Tady ji máme. Jeden a půl milionu polských dětí vyrůstá v rodinách s problémy s alkoholem. Co ti, kteří vyrostli a nesou si tuto zkušenost dál?" - ptají se autoři reportáže, která se stala inspirací k natočení filmu o zkušenosti, jež je velmi osobní, avšak děsivě běžná.
Jak si Dospělé děti alkoholiků budují vztahy se sebou samými a se světem? Jak se vyrovnávají se stydlivostí potlačovanou celá léta, s potřebou kontroly, osamělostí, strachem z intimity? Dnes stále hrají role, ke kterým byly v minulosti vycvičeny: jsou to Hrdinové, Obětní beránci, Mírotvorci, Maskoti nebo Neviditelné děti. Proto je Dům v láhvi střízlivý film. Záměrně jeho tématem nejsou alkoholici ani alkohol. Zajímají nás dospělí uvězněni v rolích, které jim kdysi pomohly přežít, ale dnes jim brání žít.
Filmařský proces začíná portrétem vztahu režisérky s jejím bratrem, se kterým si nikdy nepromluvila o jejich společném dětství s alkoholickými rodiči. Natáčení filmu o tom se stává nástrojem komunikace. Ale co přináší film, co nemůže kniha? Ukázalo se, že srdce vznikajícího filmu netluče jen v příbězích postav z knihy, ale také v tom, jak kniha rezonuje se světem. Proto pozvala do filmu čtyři přátele, aby ztělesnili postavy z knihy. Stalo se to záminkou pro rozhovory o jejich vlastních vzpomínkách. Film se stává pokusem dát smysl minulosti a pochopit, kým jsou dnes - režisérka a její přátelé.
Jak si Dospělé děti alkoholiků budují vztahy se sebou samými a se světem? Jak se vyrovnávají se stydlivostí potlačovanou celá léta, s potřebou kontroly, osamělostí, strachem z intimity? Dnes stále hrají role, ke kterým byly v minulosti vycvičeny: jsou to Hrdinové, Obětní beránci, Mírotvorci, Maskoti nebo Neviditelné děti. Proto je Dům v láhvi střízlivý film. Záměrně jeho tématem nejsou alkoholici ani alkohol. Zajímají nás dospělí uvězněni v rolích, které jim kdysi pomohly přežít, ale dnes jim brání žít.
Filmařský proces začíná portrétem vztahu režisérky s jejím bratrem, se kterým si nikdy nepromluvila o jejich společném dětství s alkoholickými rodiči. Natáčení filmu o tom se stává nástrojem komunikace. Ale co přináší film, co nemůže kniha? Ukázalo se, že srdce vznikajícího filmu netluče jen v příbězích postav z knihy, ale také v tom, jak kniha rezonuje se světem. Proto pozvala do filmu čtyři přátele, aby ztělesnili postavy z knihy. Stalo se to záminkou pro rozhovory o jejich vlastních vzpomínkách. Film se stává pokusem dát smysl minulosti a pochopit, kým jsou dnes - režisérka a její přátelé.