Haruna Honcoop

Videoartový projekt Relikty socialistické architektury je série krátkých 3-5 minutových experimentálně-dokumentárních filmů, které technikou splitscreenů zaznamenávají významné i méně známé socialistické architektonické památky v zemích bývalého sovětského bloku. Jedná se o 13 měst: Praha, Bratislava, Berlín, Varšava, Budapešť a Dunaújvároš, Bukurešť, Bělehrad, Sofie, Priština, Moskva, Kyjev a Kišiněv. V splitscreenech je zachycen jak současný stav památek, tak archivní materiál, zachycující jak památky samotné, tak důležité historické momenty spojené s jednotlivými místy. Každé z videí je podkresleno originální hudební elektronickou kompozicí ve spolupráci s hudebními skladateli z jednotlivých zemí, zremixovanou s použitím komunistických písní a řečí komunistických politiků (Ceausescu, Honecker, Gottwald, Kádár, Tito etc.). Vedle videa tak vznikne i originální hudební kompilace.

Film zkoumá odkaz Olympiád v nekolika městech, která už Olympiádu absolvovala a nyní se chystá na její reprízu. Jaký byl přínos Olympiád pro tato města a jejich země? Jaká jsou pro a proti k pořádání masových sportovních soutěží? Vedle Evropy zavítáme i do Asie a sledujeme dva rozdílné přístupy k pořádání a her a jejich architektonický odkaz a zásahy do veřejného prostoru - v Pekingu a Tokiu, města, která mají zkušenost z pořádání a nyní jsou v “poločase” příprav a nové olympijské výstavby na nadcházející Olympiády. Po troskách olympijských stadionů v Athénách se budeme toulat a vnímat je prostřednictvím mladého čínského fotografa a urbex explorera Ťiang Šeng-ta, jehož vášní je dokumentování opuštěných a rozpadajících se míst. Spolu s ním do filmu bude zasahovat také režisérka Haruna Honcoop, ať už svými otázkami nabo jako společnice na Ťiangových cestách. Budeme sledovat zásah do urbanismu měst v podobě stadionů, které po třítýdenním svátku, kdy sportovci z celého světa stadiony opustí, zůstanou často ležet ladem úplně, anebo v tom lepším případě jsou dále využívány a případě najdou jiné uplatnění. Mají gigantické stavby Olympiády trvalé využití? Nebo je třeba betonovo-hliníkové konstrukce vyhodit do vzduchu jako v Atlantě? Je pořádání Olympijských her udržitelné z urbanistického hlediska? Jaký mají megalomanské stavby smysl pro posílení prestiže státu? Evropské názory a kontroverze postavíme do kontrastu se dvěma asijskými olympijskými velmocemi - s Čínou Japonskem, kde finanční náklady do pořádání Olympijských her prudce a násobně narostly a dále narůstají. Poukážeme na dopady velkých investic na prestižní budovy, kde ztráty často narustaji do výši milionu dolaru. Je přesunutí her do ekonomicky prosperujících zemi ve východní Asii (Japonsko, Čína, Korea) předznamenáním nového dělení světa, ve kterém euroamerická civilizace a její humanistické a demokratické hodnoty ztrácejí zásadní postavení?