Uměleckou skupinu Rafani jsme založili v roce 2000. Od počátku jsme se v tvorbě zabývali obecnými, sociálními a politickými otázkami. Skupina nám byla prostředkem, jak tvořit kolektivně, jak být produkčně soběstačný či jak praktikovat demokracii, byť v úzkém společenství.Nešlo a nejde nám o definitivní díla, ale především o proces a způsob myšlení. Možná i proto jsme často používali formu performance a řadili se k proudu konceptuálního umění. Zájem o historii nás přivedl nejen k výstavám zabývajících se například tématem odsunu sudetských Němců či normalizace, ale i k mapování umělecké komunity či nalezení vlastní verze kontinuity současného českého umění. Pokusili jsme se o to v sérii výstav a přednášek, které jsme organizovali pod hlavičkou CO14.Zhruba před dvěma lety jsme se rozhodli poopravit skupinový koncept a přestali používat ve veřejné prezentaci psaný text. Jednalo se nám především o nalezení nového prostředku, který by proměnil samotnou tvorbu. Nejviditelnějším důsledkem je příklon k dokumentaci pomocí videa, větší abstrakce uměleckého sdělení a posun k práci se zvukem. Během dvou let jsme natočili okolo čtyřiceti krátkých filmů a záznamů. Ta byla prezentována mj. na výstavě v Galerii Václava Špály (podzim 2008). Postupně jsme stále více pronikali do samotné filmové řeči a videa se stala krom dokumentace i polemikou s žánrem záznamu (naposledy na výstavě Na okraji zájmu, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem, září-říjen 2009).
Česká republika