Slídilové

Okolo nás se vesele bují sledování, odposlechy, kompromitování. Technicky tomu doba přeje, lze beze zbytku naplnit vizi Orwelova 1984 a případně i digitálně přepracovat minulost. Co by ale StB před časem dala za dnešní digitální možnosti zpracování a analýzy fotografií. Ve viditelné podobě jsou dnešní odposlechy naštěstí zatím jen určitý druh, především narušování soukromí. Historicky ale bylo sledování desítky let především doménou práce StB, výsledky této činnosti sloužily mocenským zájmům a byly často příčinou mnohaletých trestů vězení a zároveň formou nechutného šikanování, narušování soukromí, psychického vydírání. Dědictvím této činnosti StB je kromě traumat, která v řadě případů přetrvávají dodnes, především archiv, který je zároveň nesmírně zajímavým obrazovým historickým dokumentem. Desítky tisíc fotografií a necelá desítka filmových záběrů zachycují významné postavy i neznámé tváře a zachycující i atmosféru doby. Film by se snažil prostřednictvím živých, experimentální formou vystihnout „bezčasí“ především 70. a 80. let, ale zároveň i podstatu tohoto voyeurismu.