V Hledáčku AK 47
Antonín Kratochvíl je dle magazínu American Photo jeden ze 100 nejzásadnějších fotografů světa. Za svobodu a slávu však zaplatil tvrdou prací tam, odkad jiní prchají, kterou zčásti vykupoval vinu za to, že doma při emigraci nechal syna, aniž by ho do té doby viděl. Setkali se až po dvaceti letech. Rozdílné pohledy a zážitky dvou generací ze dvou opačných stran železné opony je rozdělují dodnes. Stejný vzhled a stejná gesta, mezi světoběžníkem Antonínem a spíše klidnějším synem Michaelem, který jako fotograf preferuje práci doma v ateliéru, je propastný rozdíl.
Jejich složité hledání cesty k sobě navzájem je hlavní linkou děje. Společná výprava do uprchlického tábora otevře mnohé nevyřčené. I rodina a kolegové podají svědectví o vztahu otce a syna navždy poznamenaných historií.
Jejich složité hledání cesty k sobě navzájem je hlavní linkou děje. Společná výprava do uprchlického tábora otevře mnohé nevyřčené. I rodina a kolegové podají svědectví o vztahu otce a syna navždy poznamenaných historií.
Investigators
Investigátori sa chcú pozrieť na javy a kontroverzné témy, ktoré sa šíria v našej spoločnosti, ale nemajú vedecké pozadie - napr. niektoré druhy alternatívnej medicíny alebo populárne ezo-témy napríklad telepatia, mimotelové zážitky, biorezonancia, telepatia alebo jasnovidectvo.
Investigátori sa snažia preskúmať každú tému - niekedy zábavne, ale jasne, seriózne a všeobecne. Ostatní protagonisti - hlavne stúpenci jednej alebo druhej strany (skeptici verzus obhajcovia) sú vo filme aby im (ne)pomohli. Cieľom projektu je zvýšiť informovanosť verejnosti. Autori však nechcú piblikum presviedčať o ich pravde - ich cieľom je predstaviť fakty, aby si divák mohol vytvoriť svoj vlastný názor.
V dnešnej dobe sme svedkami čoraz väčšieho miešania ezoteriky s vedou, čo však vytvára aj priestor pre šarlatánov a ziskuchtivcov. Cieľom dokumentárnej série je preto objektívne skúmanie javov na hranici poznania súčasnej vedy tak, aby sa “oddelilo zrno od pliev”. Hlavným zámerom pritom nie je jednoznačne tieto fenomény dokázať alebo vyvrátiť (film nie je vedecká štúdia), ale priblížiť ich z racionálneho hľadiska. A teda, upriamiť pozornosť na fakty. Všetky témy majú totiž spoločného menovateľa: zástancovia ich propagujú ako jasné, skutočné, existujúce, pričom z vedeckého hľadiska nikdy dokázané neboli.
Investigátori sa snažia preskúmať každú tému - niekedy zábavne, ale jasne, seriózne a všeobecne. Ostatní protagonisti - hlavne stúpenci jednej alebo druhej strany (skeptici verzus obhajcovia) sú vo filme aby im (ne)pomohli. Cieľom projektu je zvýšiť informovanosť verejnosti. Autori však nechcú piblikum presviedčať o ich pravde - ich cieľom je predstaviť fakty, aby si divák mohol vytvoriť svoj vlastný názor.
V dnešnej dobe sme svedkami čoraz väčšieho miešania ezoteriky s vedou, čo však vytvára aj priestor pre šarlatánov a ziskuchtivcov. Cieľom dokumentárnej série je preto objektívne skúmanie javov na hranici poznania súčasnej vedy tak, aby sa “oddelilo zrno od pliev”. Hlavným zámerom pritom nie je jednoznačne tieto fenomény dokázať alebo vyvrátiť (film nie je vedecká štúdia), ale priblížiť ich z racionálneho hľadiska. A teda, upriamiť pozornosť na fakty. Všetky témy majú totiž spoločného menovateľa: zástancovia ich propagujú ako jasné, skutočné, existujúce, pričom z vedeckého hľadiska nikdy dokázané neboli.
Jak chutná celibát
Celovečerní dokumentární film, o nelehkém životě v sebeodříkání, bez lásky a citového vztahu, v celibátu katolického kléru.
Dokument zaznamená příběhy několika kněží a řeholníků kteří žili v celibátu a rozhodli se odejít.
Zkoumáme jejich pohnutky, které většinou mají společný scénář - tíživá samota a touha po partnerském vztahu. Na počátku, povětšinou ve velmi mladém věku, stálo rozhodnutí sloužit Bohu, a stát se součástí náboženské struktury-katolické církve. Členství v ní bylo provázeno dlouhým procesem příprav a rozhodováním se, které bylo stvrzeno věčným slibem. Tito lidé si mysleli, že budou žít podle svého závazku až do konce svého života. V průběhu času však nastaly změny. Osobnosti dozrávaly, získávaly zkušenosti a některé zážitky je začínaly formovat jiným směrem. Postupně dospěli k rozhodnutí své dřívější závazky opustit a vydat se na jinou životní pouť. Dokument bude zkoumat, jak kněží, řeholníci a řádové sestry hledají cestu, jak se vymanit ze závazku věčného slibu. Jejich způsoby, jak k tomu přistupují se značně liší. Zjistíme proč už je nenaplňuje život ve víře ve spojení s klérem, pro který se kdysi dlouze a zodpovědně rozhodovali. Proč ztratili ideály, nebo co jim v životě chybí, po čem touží a v jakém životním úseku se snaží svůj život změnit. Zjistíme například, že střední věk, nebo-li prvotní bilancování nad krátícím se časem, je pro mnohé spouštěčem radikálních změn. U mužů je to často pocit, že ještě mají dost sil prožít plhodnotný rodinný a partnerský život s ambicí vychovat děti v celé škále od narození až po dospělost. Proto mnozí odcházejí kvůli partnerce, jiní kvůli partnerovi.
Dokument zaznamená příběhy několika kněží a řeholníků kteří žili v celibátu a rozhodli se odejít.
Zkoumáme jejich pohnutky, které většinou mají společný scénář - tíživá samota a touha po partnerském vztahu. Na počátku, povětšinou ve velmi mladém věku, stálo rozhodnutí sloužit Bohu, a stát se součástí náboženské struktury-katolické církve. Členství v ní bylo provázeno dlouhým procesem příprav a rozhodováním se, které bylo stvrzeno věčným slibem. Tito lidé si mysleli, že budou žít podle svého závazku až do konce svého života. V průběhu času však nastaly změny. Osobnosti dozrávaly, získávaly zkušenosti a některé zážitky je začínaly formovat jiným směrem. Postupně dospěli k rozhodnutí své dřívější závazky opustit a vydat se na jinou životní pouť. Dokument bude zkoumat, jak kněží, řeholníci a řádové sestry hledají cestu, jak se vymanit ze závazku věčného slibu. Jejich způsoby, jak k tomu přistupují se značně liší. Zjistíme proč už je nenaplňuje život ve víře ve spojení s klérem, pro který se kdysi dlouze a zodpovědně rozhodovali. Proč ztratili ideály, nebo co jim v životě chybí, po čem touží a v jakém životním úseku se snaží svůj život změnit. Zjistíme například, že střední věk, nebo-li prvotní bilancování nad krátícím se časem, je pro mnohé spouštěčem radikálních změn. U mužů je to často pocit, že ještě mají dost sil prožít plhodnotný rodinný a partnerský život s ambicí vychovat děti v celé škále od narození až po dospělost. Proto mnozí odcházejí kvůli partnerce, jiní kvůli partnerovi.
Co s Péťou?
Petr není žádný drobeček, ve svých šestnácti letech váží dobře přes metrák. Když má dobrou náladu, smějete se s ním. Když se ale zlobí, rychle vás smích přejde. Dokáže být fyzicky agresivní a svoje návaly vzteku si vybíjet na svém bezprostředním okolí. Rodina to s ním nikdy neměla lehké, ale také jí přinesl spoustu radosti. Nedávno však jeho maminka umřela.
Dokud byla žena naživu, starala se o děti, a pan Jochec chodil do práce. Po jejím skonu ale musel práci opustit a zůstat v domácnosti. Nyní se potýká s nelehkým úkolem postarat se nejen o autistického syna, ale také nezanedbat výchovu dospívající dcery. Poprvé v životě zjišťuje, co všechno musí v domácnosti obstarat. Zatímco většina otců, kterým se narodí dítě s diagnózou autistického spektra, z rodiny odejde, pan Jochec zůstal na výchovu dětí sám. Nyní musí zvládnout nejen výchovu dětí, ale také finanční přežití rodiny a složité proplouvání nedostačujícími sociálními službami.
Podaří se mu vypořádat se s úkolem přivést obě děti do dospělosti a je to vůbec úkol, který může jeden člověk zvládnout? Jaké jsou limity péče? A je samotná láska dostačující?
Film sleduje osudy rodiny a Petrovy pobyty v respitním centru, kam každý měsíc dojíždí. Poukazuje na náročnost péče o handicapované jedince a dotýká se témat jako je nedostatek kapacit v sociálním sféře, podfinancovanost sektoru a nedostatečné pokrytí služeb napříč zemí.
Cílem filmu není prvoplánová sociální kritika, ale akcent na sílu lidských vazeb navzdory nepříznivým podmínkám. Je poetickou sondou do života na hranici společenských, fyzických i emocionálních možností.
Dokud byla žena naživu, starala se o děti, a pan Jochec chodil do práce. Po jejím skonu ale musel práci opustit a zůstat v domácnosti. Nyní se potýká s nelehkým úkolem postarat se nejen o autistického syna, ale také nezanedbat výchovu dospívající dcery. Poprvé v životě zjišťuje, co všechno musí v domácnosti obstarat. Zatímco většina otců, kterým se narodí dítě s diagnózou autistického spektra, z rodiny odejde, pan Jochec zůstal na výchovu dětí sám. Nyní musí zvládnout nejen výchovu dětí, ale také finanční přežití rodiny a složité proplouvání nedostačujícími sociálními službami.
Podaří se mu vypořádat se s úkolem přivést obě děti do dospělosti a je to vůbec úkol, který může jeden člověk zvládnout? Jaké jsou limity péče? A je samotná láska dostačující?
Film sleduje osudy rodiny a Petrovy pobyty v respitním centru, kam každý měsíc dojíždí. Poukazuje na náročnost péče o handicapované jedince a dotýká se témat jako je nedostatek kapacit v sociálním sféře, podfinancovanost sektoru a nedostatečné pokrytí služeb napříč zemí.
Cílem filmu není prvoplánová sociální kritika, ale akcent na sílu lidských vazeb navzdory nepříznivým podmínkám. Je poetickou sondou do života na hranici společenských, fyzických i emocionálních možností.
Dajori
Připravovaný film Dajori (v romštině matka) vypráví příběh hlavní hrdinky Marie (45), která se svým manželem Enricem (50) a dětmi žije obyčejný život ve Varnsdorfu. Toto příhraniční město dlouhodobě patří mezi lokality, jejichž populace je ohrožena chudobou a sociálním vyloučením.
Marie přebírá úlohu ženské hlavy své široké rodiny a rozhodne se pomoci mladší sestře, která skončila se svými devíti dětmi na ulici. Dvouletá Anabel a devítiletý Samuel se nakonec ocitnou v pěstounské péči Marie a Enrica. Snímek v následujících třech letech sleduje dynamiku nové rodiny a Mariinu snahu vynahradit traumatizovaným dětem mateřskou lásku a současně je vychovávat podle svých představ. Zatímco Iveta i nadále není schopna vymanit se ze svých problémů, Samuel vstupuje do puberty a do Mariiny výchovy přináší nejednu výzvu.
Marie přebírá úlohu ženské hlavy své široké rodiny a rozhodne se pomoci mladší sestře, která skončila se svými devíti dětmi na ulici. Dvouletá Anabel a devítiletý Samuel se nakonec ocitnou v pěstounské péči Marie a Enrica. Snímek v následujících třech letech sleduje dynamiku nové rodiny a Mariinu snahu vynahradit traumatizovaným dětem mateřskou lásku a současně je vychovávat podle svých představ. Zatímco Iveta i nadále není schopna vymanit se ze svých problémů, Samuel vstupuje do puberty a do Mariiny výchovy přináší nejednu výzvu.