Last Letters of My Grandma
Z mého nově přijatého domova v Bruselu mě fascinuje moje neznámá a skrytá rodinná historie daleko v Rusku. Proto jsem se rozhodl cestovat vlakem z Evropy do Ruska se svým otcem, abych tato dlouho utajovaná tajemství odhalil. Po třiceti letech nepřítomnosti se vracíme do kraje, kde vyrůstal - na místo, kde jsem nikdy předtím nebyl: Aša, malé průmyslové městečko uprostřed Uralu, na hranici mezi Ruskem a Baškirskem. Aša je místo, kde jako by se zastavil čas. Krajině města vévodí stará sovětská architektura a válečné památníky, které jeho obyvatele neustále konfrontují s jejich těžkou a komplikovanou minulostí. Navštěvujeme byt, kde otec prožil dětství. Kdysi tu žilo dohromady pět lidí, ale teď tu zůstal jen můj nevlastní dědeček Nikolaj. Je posetý zažloutlými fotografiemi, starými pohlednicemi a suvenýry, jako truhla plná rodinné historie a vzpomínek na život v SSSR. Stává se místem setkání všech generací mé rodiny. Systematicky se nořím do naší společné minulosti a objevuji, jak moje rodina prožívala různá období Stalina, rozpadu SSSR a nyní Putina. Vláda teroru, války a ekologické katastrofy do značné míry určovaly jejich životy a vedly k mnoha depresím, které k mému překvapení vyústily v několik sebevražd v rodině. Moje babička se narodila během druhé světové války a nikdy nevystoupila mimo Sovětský svaz. Žila ve stalinském režimu a v roce 1989, v roce pádu SSSR, si vzala život. Moje hlavní otázka zní, jak si můžeme vážit minulosti, aniž bychom zatěžovali sebe a budoucí generace?