Ústav filmu a audiovizuální kultury - Masarykova univerzita

Prehistorie filmových studií na Masarykově universitě sahá do 20. let 20. století a je spjata zejména s vědeckou (přírodovědnou) kinematografií (Vladimír Úlehla a jeho hraný dokument Mizející svět, 1932, aj.), částečně též s působením Bedřicha Václavka nebo Romana Jakobsona v oblasti teoretické. Na Úlehlu v 50. letech navázal Jan Calábek, prof. botaniky a vedoucí laboratoře pro studium životních dějů filmem při ČSAV.
Historie studia filmové vědy se počíná v 60. letech (1963), kdy se začala rozvíjet po boku divadelní vědy (a v rámci různých kateder), a s ní sdílela i zrušení studia v 70. letech a jeho obnovení v polovině 80. let (teatrologii po celou dobu zastupoval Zdeněk Srna a filmologii Zdeněk Smejkal; k historii více zde). Vlastní institucionální základy získal obor až po listopadu 1989.
V roce 1990 vznikl Seminář (posléze Ústav) divadelní a filmové vědy (který iniciativně vedl a rozvíjel Bořivoj Srba). Filmová věda se osamostatnila roku 1993 a o rok později byl otevřen první běh studia (1993 nastupuje Jiří Voráč, který od roku 2000 působí jako vedoucí katedry). Roku 2001 byl obor nově akreditován pod názvem teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury. Roku 2003 vznikl samostatný Ústav filmu a audiovizuální kultury. Změna a rozšíření názvu oboru reflektuje jeho dynamický rozvoj a paradigmatické změny, jež od tradičního předmětu filmu (filmového díla) směřují k širšímu komplexu audiovizuální kultury a médií.