Blix Not Bombs

Hans Blix vypadá na první pohled jako všední švédský důchodce - své dny tráví v potemnělém stockholmském bytě, s manželkou chodí na dlouhé odpolední vycházky k moři, hraje si s vnoučaty a pozoruje ptáčky. Hansovi je 92 let a ví, že už mu moc času na světě nezbývá, proto začíná po sobě uklízet - byt, majetek, vztahy v rodině. A v neposlední řadě svou minulost.
Fotografie na stěnách pracovny potemnělého bytu prozrazují, že na první pohled nudný stařík ještě nedávno stál po boku nejmocnějších vládců planety. Třásl si rukama s prezidenty demokratického světa i legendárními diktátory, kterých se obával celý západní svět. Stál přímo v epicentru geopolitických zvratů, jež měly dopad na politickou atmosféru dnešních dnů. Je tomu nyní sedmnáct let, kdy Hans Blix dostal zásadní úkol svého života - coby zvláštní vyslanec Rady bezpečnosti OSN byl povolán
prověřit, zda jsou opodstatněná podezření USA, že režim Saddáma Husajna v Iráku vlastní jaderné zbraně hromadného ničení. Po třech
měsících představil Hans Blix svou finální zprávu: expertní tým žádné zbraně hromadného ničení nenašel. Světoví lídři USA, Velká
Británie, Španělsko a dalších spojenci se ale rozhodli Blixovu zprávu ignorovat a zahájili invazi, která nastartovala válku v Iráku.
Nyní Hans Blix na sklonku svého života bilancuje. Selhal, když
nedokázal přesvědčit západní spojence? Nese zodpovědnost za invazi, jež vedla ve výsledku ke zhroucení irácké armády, jež pomohla vzniku Islámského státu, následně imigrační krizi v Evropě a vítězství populistů po celém Západě? Je tento tichý, nenápadný muž, který se celý život pokoušel dosáhnout dohody a míru, svým diplomatickým přístupem spoluzodpovědný za genocidy, války a miliony promarněných životů?